Vzpomínky na budoucnost- 1. díl

21. prosince 2012 v 16:59 |  Vzpomínky na budoucnost
Procházela jsem podchodem a mířila si to do školy. Venku bylo sychravé počasí a byla pořádná zima. Přece jen je prosinec a sníh stále nikde, jen fouká vítr a mrzne.
Málo lidí chodilo tímto podchodem. Světla v něm už téměř nesvítily a někdy se stane že tu narazíte na feťáka, nebo bezdomovce. Po stěnách byly grafity a sem tam nějáký plakát, který nás zve za kulturou. Karel Gott, nebo Lucie Bílá? Vyberte si..
Vyšla jsem z podchodu a mířila si to přímo ke škole. Některé individua se na mě dívaly s ohrnutým nosem, ale někteří mi zase darovaly úsměv.
Přišla jsem ke škole a podívala se na hodinky. Škola se otvírala až za patnáct minut. Mám blbý autobusový spoj...
Neměla jsem zájem se s kýmkoli bavit. Nemám ráda tyto lidi, protože oni nemají radi mě. Bavím se tu jen s pár lidmi, ale mě to stačí. Lepší mít pár dobrých přátel, než jich mít hodně a falešných.
Otevřela se škola a všichni se do ní hrnuli jako hladoví tygři. Posadila jsem se na lavičku, čekala jsem až bude v šatnách méně lidí. Nemám potřebu se mezi ně cpát.
,,Baf!'' Chytla mě Šárka za ramena.
,,Lekla jsem se tě.'' Zasmála jsem se.
,,To bol účel.'' Vyplázla na mě jazyk. Chvíli mi něco vyprávěla, ale já jsem byla duchem jinde.
,,Pojďmě do školy..'' Navrhla jsem. Neměla jsem náladu na její povídání.
,,A zajtra si povieme riešenie dobre?'' Řekla učitelka, ale pravděpodobně ji nikdo neslyšel. Zazvonilo a všichni se rozběhli do šatny.
,,Em, zasa si posledná?'' Rozesmál se na mě jeden učitel. Byl poměrně mladý a hrozně dobře se s ním povídalo.
,,Tak co naděláte?'' Zasmála jsem se.
Vyšla jsem před školu a nadechla jsem se čerstvého vzduchu. Před školou čekaly maminky na své děti a několik kluků na své holky. Usmála jsem se a dala si sluchátka do uší. Šla jsem tou samou cestou jako do školy. Opět jsem procházela podchodem, tentokrát sama. Nikdo tu nebyl. Slyšela jsem kroky, ale ty po chvíli utichly. Docela mi naháněly strach. Vždy když jsem zastavila utichly. Bylo mi jasné kdo v tom má prsty. Patrik a ti jeho kamarádi. Nikdy se jim nebudu líbit a oni mi budou dělat naschvály. Zvykla jsem si. Poznala jsem Patrikův smích a následně i jeho rychlé kroky. Vyšel ven.
Nechtělo se mi jít domů, nikdo mě tam nečeká. Posadila jsem se na lavičku v parku kousek od dětského hřiště. Pár maminek mi darovalo vražedné pohledy.
,,Em?'' Poklepal mi někdo na rameno. Otočila jsem se a viděla jsem osobu, kterou jsem asi pět let neviděla.
,,Romi?'' Posadil se vedle mě a políbil mě na tvář.
,,Zmenila si sa..'' Pohladil mě po tváři. Sklopila jsem hlavu a dívala jsem se do země.
,,A co tu vlastně děláš?''
,,Prijel som za Patrikom.'' Usmál se. Vůbec se nezměnil, stále ten dokonalý úsměv.
,,To mi mohlo být jasné..'' Zašeptala jsem. Myslím že mě neslyšel, vždy to byli nejlepší kamarádi. A já dřív s nimi, ale potom mě Patrik začal určitým způsobem využívat..
A proto jsem se změnila.
,,Nezájdeme zajtra niekam?'' Zašklebil se.
,,Můžeme, ve dvě tady?''
,,Dobre..'' Rozloučili jsme se a každý se vydal svou cestou. Já na nádraží a Roman za Patrikem.
Přišla jsem na nádraží a posadila se na zelené zábradlí u nástupiště. Klepala jsem se zimou a ani v autobuse nebylo o moc tepleji...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 21. prosince 2012 v 18:34 | Reagovat

héj! zatiaľ sa to vyvíja celkom pekne, ako ju Patrik zneužíval?? ďalší!

2 Kix Green Kix Green | 21. prosince 2012 v 22:44 | Reagovat

Ja ako taká tupaňa rozmýšľam, že kto si. Až potom som nabehla na tvoj predošlí blog a že "ahá" --> Kixáánke zaplo. :D
- čítala som tvoju poviedku na predošlom blogu -> fakt bomba, neskutočne sa mi páčila :-)
- pridaj pokračovanie, zatiaľ to má dobrý dej :-)

3 Tris Tris | Web | 23. prosince 2012 v 21:04 | Reagovat

Mmm, tak toto vypaá brutálně zajímavě! Těším se, jak se to bude vyvíjet dál a co všechno se ještě dozvíme :)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.