Vzpomínky na budoucnost- 3. díl

27. prosince 2012 v 15:54 |  Vzpomínky na budoucnost
Další den byl jiný. Opět jsem se vydala do školy s tím pocitem, že po škole ho znovu uvidím. Ano uvidím Romana. Nevěděla jsem jak se k němu budu chovat..
Dnes to ale bylo divné. Po cestě do školy jsem opět potkala toho hnědovlasého kluka. Jednou u parku a podruhé v pekařství. Zajímavá náhoda..
,,Poď k tabuli!'' Řekl učitel. V ten moment jsem nevnímala.
,,Já?'' Nejistě jsem se zeptala, neposlouchala jsem.
,,Je tu snáď niekto iný kto sa volá Ema?'' Nepříjemně se na mě podíval. Zvedla jsem se a šla k tabuli. Nepochopila jsem ani jedné otázce, jak jinak. Nikdy jsem jeho učivo nepochopila.
,,Odpovedala si na dve otázky. Nabudúce sa môžeš nechať vyvolať. Máš za štyri a byť tebou tak nabudúce nebudem rozprávať.'' řekl jedovatě.
,,Můžu se na něco zeptat?''
Přikývl.
,,Jak jsem si mohla s někým povídat, když sedím sama?'' Přiznávám, byla jsem drzá.
,,Okamžite si sadni!''
,,S tím nemám problém, ale tohle není fér!''
,,Emička!'' Neodolatelně se na mě usmál Roman. Posadila jsem se vedle něj a úsměv mu oplatila. Neseděl tam sám. Vedle něj seděl ten hnědovlasý kluk.
,,Toto je Igor.'' Ukázal na něj. Potřásli jsme si rukou a následně jsme všichni odešli k Romanovi.
U Romana si kluci povídali o hudbě, takže já jsem se do konverzace nějak nezapojovala.
,,A čo ty Em?''
,,Nic.'' Nevěděla jsem na co se mě ptají. Byla jsem zapřemýšlená.
,,Kluci já už asi půjdu. Za chvíli mi jede poslední autobus.'' Netušila jsem, že se u něj zdržím tak dlouho.
,, Nie Em, už je neskoro. Nenechám ťa ísť samotnú. Prespíš u mňa.''
,,Ale...'' Nedořekla jsem to, protože Roman měl opět nějaké námitky.
,,Pššt!'' Tímto jsme naši debatu ukončili.
Roman byl ve sprše a Igor už dávno odešel. Igora neznám ani jeden den a už mi popletl hlavu. A Romana znám tak dlouho, ale až teď jsem si všimla toho, jak je krásný a milý.
Roman vešel do pokoje jen v ručníku a já jsem na něm mohla oči nechat.
,,Čo?'' Vyděšeně se na mě podíval. Začal si sám sebe prohlížet. Asi si myslel že když se na něj dívám, tak je na něm něco divného..
,,Co by mělo být?''
Jen pokrčil rameny a posadil se vedle mě.
,,Romane?''
,,Hm?'' Se zájmem mě pozoroval.
,,Nevím jestli je to pravda ale přijde mi to divné.'' podívala jsem se do země.
,,Proč si mě tak hlídáš? Proč jsi mě nechtěl teď pustit domů? A asi bych se ještě měla zeptat na to proč mě Igor sledoval!''
Neodpověděl.
Zabalila jsem se do peřiny a otočila jsem se čelem ke zdi. Tak abych neviděla na Romana. Naštval mě!
,,Em.'' Řekl mé jméno a vzdychl. Pohladil mě po vlasech a následně mě i políbil na krk. Byla jsem ráda že mám někoho jako je on. A to i přes naše nesmyslné hádky.
Ráno jsem se probudila sama. Roman byl zavřený v koupelně a sprchoval se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 27. prosince 2012 v 17:33 | Reagovat

nebola som tu cez Vianoce, ale táto ff sa veľmi skvelo rozbieha! teším sa na ďalší!

2 Kix Green Kix Green | 27. prosince 2012 v 19:15 | Reagovat

Ďalší :))

3 Majka Majka | 27. prosince 2012 v 23:54 | Reagovat

Díky za hezké čtení - kdy bude další ? :-)

4 Tris Tris | Web | 30. prosince 2012 v 11:22 | Reagovat

Mmmm...super to je!;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.