Vzpomínky na budoucnost- 4. díl

30. prosince 2012 v 11:48 |  Vzpomínky na budoucnost
Zaklepala jsem na dveře od koupelny a následně je otevřela. Roman si právě žehlil vlasy.
,,Dobré ráno.'' usmála jsem se a vytrhla mu hřebínek z ruky.
,,Cccc..'' zasyčel a žehličku odložil na stolek.
,,Na prosím tě.'' dala jsem mu ho zpět do ruky.
,,Já už půjdu.''
,, Ale až budeš doma tak mi zavolaj a dávaj na seba pozor!'' upozornil mě.
,,Romane, není mi pět!''
,,Pochop to.'' smutně se na mě podíval.
Pokrčila jsem rameny a zavřela za sebou dveře. Vydala jsem se na nádraží.
Ležela jsem ve vaně plné vody s pěnou a začal mi zvonit mobil, který byl položený na stolečku. Utřela jsem si ruce do ručníku a natáhla pro něj ruku. Na displeji blikalo jméno Roman.
,,Prečo si mi nezavolala?'' křičel.
,,Romane...''
,,Nie! Mal som strach!''
,,Nebuď podrážděný. Nevím proč se o mě strachuješ, když jsi se po pěti letech z ničeho nic objevil. Zítra to budu chtít vysvětlit!'' tímto jsem náš hovor ukončila. O co mu jako jde?
Jak dlouhá, tak široká jsem se rozvalila na postel. Zapnula jsem televizi a ještě chvíli jsem se dívala na film. Začaly mi padat víčka a konečně jsem usnula.
Ráno mě probudil zvonek. Kdo v tuhle hodinu může zvonit? No dobře, je poledne.
,,Em...'' pevně mě Roman sevřel v objetí.
,,Romane jsi v pořádku?'' smála jsem se.
,,Teraz už áno.'' vydýchaval se.
,,Tak a teď se tady posaď..'' ukázala jsem na postel.
,,A řekni mi co se to děje!''
,,Nič..'' nevinně se usmál a skousl si spodní ret.
,,Tak fajn, jak chceš ty. Je to tvůj boj.'' urazila jsem se.
Roman se zvedl a bez rozloučení odešel a silou bouchl dveřmi.
,,Debile!'' zamrmlala jsem si pod nosem a taky jsem bouchla dveřmi od koupelny. Pustila jsem na sebe horkou vodu. Pocítila jsem pocit úlevy a uvolnění. Byl to dokonalý pocit.
Seděla jsem na kuchyňské lince a jedla jsem zmrzlinu… Mmmm dobrota.
Na stole, který byl naproti mně mi blikal mobil. Roman.
,,Čau.''
,,Em..'' chvíli bylo ticho.
,,Prepáč, zajtra ti to vysvětlím.'' hlasitě polkl.
,,Fajn, ráno jsem u tebe.'' tímto jsem ukončila hovor a dál se věnovala mé zmrzlině. Asi jsme měli stejný problém:nemohli jsme spát.
Převalovala jsem se v posteli a nemohla jsem spát. Zatracený Roman!
Konečně se mi podařilo usnout…
Vstala jsem z postele a podívala jsem se na hodiny. Ukazovaly něco kolem deváté. Navlékla jsem na sebe džíny a tričko a vydala jsem se za Romanem.
Dvakrát jsem zazvonila a čekala, než mi otevře. Dveře se pomalu otevřely a vykoukl na mě polonahý Roman. Usmála jsem se a políbila ho na tvář. Posadila jsem se v obýváku do křesla a čekala, co z něj vypadne. Zatím nevypadalo, že by chtěl něco říct. Já jsem měla alespoň dokonalý výhled na jeho krásné tělo..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 30. prosince 2012 v 18:52 | Reagovat

prečo si to tak blbo ukončila! okamžite ďalší!

2 Tris Tris | Web | 31. prosince 2012 v 17:45 | Reagovat

Ukončila to dobře...výhledem na nahého Romanka;-D...ale stejně mě zajímá, jak to bude dál...tak...šup, šup!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.