Leden 2013

Vzpomínky na budoucnost-9. díl

31. ledna 2013 v 20:00 Vzpomínky na budoucnost
Konečně jsme byli venku! Rozhodli jsme se, že půjdeme ke mně.
,,Kde si bola?'' zeptal se vystrašený Roman, když jsme přišli ke mně. Pevně mě objal. Viděla jsem Igorovi žárlivé výrazy.
,,Můžeš mě prosím pustit?''
,,Ach… Prepáč.'' uculil se.
Igor odešel a Roman je stále u mě. Ale k ničemu dnes nedojde!
,, Em, poď sem prosím.'' poklepal na volné místo na posteli. Poslušně jsem si sedla a dívala se mu do očí.
,,Včerajšok…'' nakrčil čelo.
,,A co s ním?''
,,Povedz mi ako to cítíš ty.'' prokřupl si prsty na rukou.
,,Nijak.'' pokrčila jsem rameny.
,,Ja.. Prepáč.'' zamračil se. Schoval si hlavu do dlaní. Tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem mu ublížit..
,,Romane, promiň. Já jsem ti nechtěla ublížit, ale pro mě jsi stále nejlepší kamarád. A asi tě jinak brát nedokážu. Já vím, že v poslední době jen všem ubližuju, ale já to nedělám záměrně.''
Nevydržela jsem to a odešla jsem do koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a dívala se na sebe v zrcadle. Má tvář vypadala tak nevinně, ale přitom tomu tak vůbec nebylo.
Někdo zaklepal na dveře a já sebou cukla.
,,Em, poď von. Môžeme ísť von postaviť snehuliaka.'' bušil pěstmi do dveří.
Otevřela jsem mu dveře a oblékla si bundu. Nepromluvila jsem na něj, ale stále jsem se na něj dívala. Prošli jsme téměř celé město, tak jsme se vrátili domů.

Chystala jsem se do školy a Roman do práce. Přehodila jsem si přes rameno tašku a odešla jsem. Roman šel chvíli po mě, protože jsem slyšela jak nadával, že mu nejdou zamknout dveře. Jako každý pátek jsme měli hudebku s Igorem.
,,Ema môžeš?'' vešla do třídy ředitelka. Postavila jsem se a šla za ní na chodbu.
,, Tu máš nejaký darček. Priniesol ho nejaký chlap.'' Podala mi úhledně zabalenou krabici a usmívala se.
,,Děkuji.'' usmála jsem se a šla jsem zpět do třídy. Celou hodinu jsem přemýšlela, co v té krabici může být. Stále jsem se na ni dívala. Měla krásný modrý obal a byla velmi pečlivě zabalená.
O přestávce jsem ji začala rozbalovat. To co v té krabici bylo mě ale neskutečně vystrašilo. Rychle jsem tu krabici zavřela a kráčela si to za Igorem. Opatrně jsem vešla do jeho kabinetu a postavila jsem se před něj.
,,Čo v tom je?'' ukázal prstem na krabici. Já jsem se stále klepala. Podala jsem mu krabici do rukou. Opatrně ji otevřel a z jeho překvapeného výrazu jsem usoudila, že tohle taky nečekal.
,,Prečo toto?'' ukázal na obsah krabice. Byl to nůž, který byl od krve a ještě kapesník, ten byl taky od krve.
,,Já nevím.'' začaly se mi podlamovat kolena. Posadila jsem se tedy na jeho židli a dál se klepala. Igor si sedl na židli vedle a posadil si mě na klín. Říkal mi tolik slov, která by mě měla utěšit, ale se mnou to nic nedělalo.
,,Půjdu domů.'' zvedla jsem se a odešla jsem. V šatně jsem si nazula boty a přes ramena si přehodila bundu. U školy stál nervózní Roman a čekal na mě.
,,Ako si sa mala?'' usmál se. Neodpověděla jsem, jen jsem ukázala na krabici. Podíval se do ní a zpomalil.
,,Prečo toto?'' Jen jsem pokrčila rameny. Stejná reakce jako Igor.
Odemykala jsem dveře od bytu a všude něco hrozně zapáchalo. Když jsem otevřela zápach byl ještě silnější.
,,Ty jsi nevypnul troubu?'' podívala jsem se na Romana vyčítavě. Jen pokrčil rameny uculil se. Buď zapomněl vypnout troubu, nebo žehličku na vlasy.. Bylo mi to jasné..

Some information..

27. ledna 2013 v 20:01 Diary
Přišla jsem na to, že zima není až tak špatné období.. ;)
Konečně ustoupila bolest v krku a jsem zase ok. Dokonce jsem se dnes vydala i na zimní procházku..
Tento týden pro mě bude asi hodně náročný, protože už se opět píšou další písemky.. :D Že to ty učilele baví, stále něco vymýšlet.. A ve čtvrtek vysvědčení.. Tento rok bude dokonce lepší než minulé.. :)) Jo snažila jsem se..
A ještě se chystat na lyžák.. :D Já která jsem na lyžích stála asi jednou.. Zajímavá představa. Ale třeba tam bude fajn a ucelí se vztahy mezi některými lidmi. Já osobně se tam ani moc netěším. Nesnáším ty hloupé společenské hry. Oslavím tam i s několika spolužáky své narozeniny. A když jsem slyšela jejich plány.... :'DD
Takže teď toho ode mě moc nečekejte. Neříkám, že nemám hodně dílů předepsaných ale stejně.. ;))
No asi vás to nezajímá, ale mě je vždy tak fajn, když si popíšu..
Tak se mějte pěkně...... :)) Doufám, že i já budu..



Nemocná-Zamilovaný

26. ledna 2013 v 22:36
Marti, tak tady to máš.. Bylo pro mě těžké něco napsat, protože jsi mi nedala slova, ale nakonec mě napadlo tohle téma.. Vzniklo z toho tohle, tak ať se ti to líbí.. ;))

Nevermind ;)

25. ledna 2013 v 9:36 Diary
Tento týden je celý nějaký divný.. Jsem nemocná a prostě přijde mi, že všude vládne taková ta špatná nálada. (Teda alespoň mě nikdo nerozveselil) :)
Nepředstavitelně se nudím.. Přemýšlím o tom, že bych něco napsala, ale nic mě nenapadá.. Třeba večer.
Všichni jsou ve škole a nikdo nenapíše.. :D Takže celý den ležím, koukám na Simpsonovi, nebo poslouchám písničky..
Jdu si udělat čaj a jdu spát.. ;))


Nepatrím nikomu-1.díl

20. ledna 2013 v 16:06 Nepatrím nikomu
Dlouho jsem se rozhodovala jakou povídku sem dám a nakonec jsem vybrala tuto.. Poprosím si o komentáře ať znám váš názor a jestli vůbec mám psát dál..

Vzpomínky na budoucnost-8. díl

19. ledna 2013 v 14:45 Vzpomínky na budoucnost
Právě jsem dopsala další díl! :)) A pokud budete chtít, tak vám zítra přidám novou povídku.. Chcete?

Ráno jsem se probudila v jeho pevném objetí, které mě svíralo a nechtělo pustit.
,,Romi.'' zašeptala jsem a pohladila ho po tváři.
Usmál se a něco si zamrmlal.
,,Vstávej, za chvíli jdu do školy.''
,,Okej.'' usmál se a chtěl mě políbit. Otočila jsem hlavu na druhou stranu a odešla jsem.
,,Romi, tohle se stát nemělo.'' zamračila jsem se, když jsem stála ve dveřích.
,,Prečo nie?'' zarazil se.
,,Promluvíme si o tom, až přijdu. Jestli chceš tak zůstaň u mě, když dnes nejdeš do práce.''
,,Počkám ťa tu.''

Po cestě do školy se mi znovu všechno promítalo hlavou. Jako v kině, nebo jako v amerických seriálech. Jsem to ale koza. Vyspat se s nejlepším kamarádem. A to ještě neví, že jsem se nedávno vyspala i s Igorem. Ano spala jsem se svým učitelem a zároveň i nejlepším kamarádem. Roman si myslel, že to bylo z lásky. Možná trochu, z kamarádské. Ale až se dozví, že jsem spala i s Igym, tak si o mě bude myslet, jaká jsem… No škoda slov.

-Roman-
Ona je najlepšie dievča, ktoré som kedy videl. Táto noc bola nepopsatelná. Ľúbim ju.
Divné bolo, že odešla a nechcela se o tom rozprávať. Neviem ani ako to ona cítila. Je naozaj super.
Skončila hodina s Igorem a já jsem se co nejrychleji vypařila. Nechci se s ním bavit. Ani o mě a ani o nás.
,,Em..'' položil si Igor ruku na moje rameno. Nemohl mě nechat jen tak utéct, tak mě musel dohnat.
,,Igore!'' nepříjemně jsem se na něj podívala.
,,Prepáč.'' strčil si tu ruku do kapsy.
,,Potřebuješ něco, nebo můžu jít do třídy?'' dala jsem si ruce v bok a zastavila jsem se u schodů.
,,Poď so mnou výtahom.'' usmál se a učebnice co měl v ruce si dal pod paži.
,,Dobře.''
Vešli jsme tam a Igor začal mačkat tlačítka. Zavřeli se dveře a výtah jel nahoru. Po chvíli se ale zasekl.
,,Igore?'' začala jsem panikařit. Už zhasla i světla.
,,Em, tu som.'' sevřel mě v jeho objetí a silně si mě k sobě přitiskl.
Všude byla tma. Vypnuli elektřinu. Výborně.
,,Co budeme dělat?'' zvedla jsem k němu hlavu.
,,Bol by tu taký plán.'' uculil se.
,,Igore teď ne.'' bouchla jsem ho do hrudi.
,,Prečo nie?''
,,Jsme ve škole zaseknutí ve výtahu a ty myslíš na tohle.'' usmála jsem se.
,,
Ja neviem kto na takéto veci myslel v lietadle. Roman mi všetko povedal.'' Začal se smát.
,,Ticho! To bylo před šesti lety!'' taky jsem se usmála.
,,Myslíš, že tu budeme ještě dlouho?''
,,
Počula si? Niekto vonku hovoril, že to bol len výpadok prúdu a že elektrina by mohla byť ráno spravená.'' zatleskal.
,,Ráno?!'' řekli jsme zároveň.
Mě ani Igorovi nejel mobil a věděl o nás jen údržbář, který řekl, ať počkáme. Věděla jsem, že o mě bude mít Roman strach. Ale musí vydržet. Třeba se odsud ještě dnes dostaneme.

Vzpomínky na budoucnost-7.díl

14. ledna 2013 v 20:01 Vzpomínky na budoucnost
Jo, já žiju! :P Myslela jsem si, že když se teď píšou pololetky, tak nebudu mít vůbec čas.. Asi jsem se spletla. Na matiku jsem se ani nepodívala a dopadla fáájn, a zítra ajina, ale to se nějak napíše.. Budu muset zapřemýšlet... :P
Jsem ráda, že moje povídky alepšoň někdo čte.. ;)) Pořádně mě nakopla múza a mám v Pc rozepsané asi 3 nové povídky.. Tak až vymyslím nějaký normální název, tak vám třeba nějakou přidám.. A teď k povídce. Myslím, že se v tomto dílu všechno hodně zapletlo, ale já to nějak vymyslím.. :D

,, Tvoj otec je ... mafián. No tak trochu obchoduje s drogami a niekto po ňom ide. A tým pádom idú aj po tebe. A tvoj otec povedal, že ťa máme strážiť. Skôr ťa len sledovali, ale teraz.'' zamračil se.
,,Aha.. A to mi říkáte až teď?'' zvýšila jsem hlas.
,,Prepáč..'' zamumlal Igor.
,,A proto ses vrátil?'' podívala jsem se na Romana.
Přikývl.
Všichni jsme beze slova seděli a přemýšleli. Já jsem si potřebovala utřídit myšlenky v hlavě..
Seděla jsem doma na posteli a snažila se něco brnkat na kytaru. Už ani to mi nešlo.
Vzala jsem si do ruky mobil a začala si s ním hrát. Různě jsem si ho prohazovala v rukou..
Nakonec jsem vytočilo tátovo číslo.
,,Ahoj tati.'' pozdravila jsem ho.
,,Ahoj Emi, jsi v pořádku?'' zeptal se starostlivě.
,,Jo jsem..''
Chvíli bylo ticho.
,,Tati kluci mi řekli co se děje..''
,,Tak na sebe dávej pozor.'' ukončil hovor.
Usnula jsem s notebookem na klíně. Ráno mě probudilo vibrování mobilu, který byl položený na stole. Zatracený budík.. Notebook byl položený vedle mě a pípal, protože byl vybitý.
Šla jsem po chodbě do třídy a někdo do mě narazil. Byl to Igor.
,,Sorry.'' ani jsem se mu nepodívala do očí a šla jsem dál.
Když Igor vešel do třídy, všichni zmlkli. Holky jako je Sandra, si Igora pečlivě prohlížely. Měl na sobě černé džíny a tričko s výstřihem. Musím uznat, že mu to slušelo.
Celou hodinu kecal něco, co bylo absolutně nezáživné. Někdy mi daroval úsměv..
Bylo odpoledne a my jsme se všichni opět setkali u Romana. Já jsem si usrkávala čaje a kluci měli nějaký alkohol. Jak jinak..
,,Podej mi tu flašku.'' natáhla jsem k němu ruku.
,,Na.'' podal mi ji. Ani jsem si nenalila do skleničky, ale pila jsem rovnou z láhve.
,,Emička, ten debil začína vyhrážať.'' nakrčil Roman čelo a zamračil se.
Všichni jsme měli kamenné tváře.
,,A čím vyhrožuje?''
,,
Ak tvoj otec nezaplatí určitú čiastku, zabije ťa, alebo ti nejako ublíži.'' Měl v očích slzy. Nikdy jsem tak Romču neviděla.
,,Já to zvládnu, jsem přece silná.'' usmála jsem se. Na to jakou mám povahu jsem to brala optimisticky.

Kluci odešli domů. Já jsem opět zůstala u Romana s tím, že mě odveze domů a zůstane tam se mnou. Čekala jsem než si zabalí věci. Netrvalo mu to dlouho jako obvykle. Vyšli jsme před dům a zablýsklo se. Jakoby nás někdo vyfotil.
,,Em, poď rýchlo.'' zatahal mě za rukáv od bundy a vtáhl mě do auta.
,,Romi já nechci aby kvůli mně měli všichni problémy. Pokud vám jsem na obtíž tak se o mě nemusíte starat.''
,,Pššt!'' usmál se.
Byli jsme u mě a leželi jsme na mé posteli. Otočila jsem se obličejem k němu a pozorovala jeho tvář, hrudník a vlasy. Naše hlavy se začaly přibližovat. Políbili jsme se. Ne jednou. Líbali jsme se hrozně dlouho. Po dlouhé době jsem pocítila co to je milovat někoho. A cítila jsem i motýlky v bříšku. Pomalu mi začal vysvlékat tričko….


Vzpomínky na budoucnost- 6.díl

9. ledna 2013 v 17:09 Vzpomínky na budoucnost
Protože mám výbornou náladu, tak vám přidám další díl.. (Směju se jak pako, když vím, že TP budou ve Zlíně) :D
V minulé anketě když jsem se vás ptala, jestli to čte i někdo jiný a nekomentuje to, tak tam bylo 6 hlasů. A já bych byla ráda, kdyby jste zanechali komentář, protože potom vím i váš názor... Děkuji :))

Opět jsem přespala u něj, protože měl o mě strach. Já jsem taky měla strach, ale víc o kluky než o mě. Romanovi jsem se o tom výstřelu ani nezmiňovala, protože by měl ještě větší strach a nenechal by mě bez dozoru. Ale v tomhle ho plně chápu. Kdyby se něco mělo stát mu, tak bych za něj strčila ruku do ohně.
,,Em.'' dal mi letmý polibek na tvář když jsem se probudila.
,,Romi, zítra musím do školy odvezeš mě domů?''
,,Áno.'' dokonale se usmál a oblékl si tričko. Zdálo se mi to takové divné. Spali jsme spolu v objetí na jedné posteli a i přesto jsme byli jen kamarádi. Jen kamarádi..

Seděla jsem na parapetu a pozorovala jsem venkovní krajinu. V ruce jsem měla knížku a učila jsem se na zítřejší zkoušky. Zavřela jsem knížku a hodila jsem ji na stůl. Lehla jsem si na postel a tam do minuty usnula.
Zvuk budíku se rozléhal po bytě, ale já jsem nebyla schopná ho vypnout. Rychle jsem se oblékla, popadla jsem tašku a šla jsem do školy.
Už bylo po zvonění a naše učitelka stále nikde. Pomalu se začaly otevírat dveře a v nich stál….Igor? Co ten tu chce? Ředitelka nám oznámila, že to je náš nový třídní učitel. Opravdu víc jsem si přát nemohla.. Zajímavý pocit..
Skončila hodina a Igor si mě zastavil u dveří. Odkašlal si a já jsem k němu zvedla hlavu.
,,To si mě musíte hlídat už i tady? Nestačí, že mě sleduješ? Igore..'' ¨podívala jsem se mu do očí. Měl je kouzelné.
,,Ale Em, tak to nie je!'' zamračil se. Odešla jsem a přesunula jsem se do jiné učebny. Nebudu s ním o tom diskutovat.
Jen jsem vešla do třídy a už na mě všichni spustili, že s ním něco mám…
,, Veď to bolo jasné. Sama vyzerá ako suka ..'' řekla Sandra a prohrábla si své dlouhé vlasy. Co si o sobě ta holka myslí? Že mě bude pomlouvat? To ani náhodou. Nezná mě, tak ať mě nesoudí.

Seděla jsem v jídelně a žvýkala oběd.
,,Môžem?'' přišel ke stolu Igor. Jen jsem přikývla a dál se věnovala jídlu.
,,Em, nevedel som, že dostanem tvoju triedu.'' zamračil se a nakrčil čelo.
,,To já taky ne.''
Zvedla jsem se a bez rozloučení odešla.
Cestou jsem se stavila za Romanem. Věděla jsem, že dnes bude doma.
,,Ahoj.'' dala jsem mu jemný polibek na tvář.
,,Ahoj Em.'' usmál se a u toho si prohrábl vlasy.
Oba jsme se posadili k jídelnímu stolu a mlčeli jsme.
,,Romi proč mi neřekneš co se děje? Prosím..'' zatvářila jsem se jako umučený pejsek.
Jen pokrčil rameny a vzdychl.
,,Myslím si, že mám právo to vědět.''
,,Dobre..'' opět si vzdychl. Viděla jsem, že mi to moc říkat nechtěl.
Řekl mi, že mi to řekne, až přijdou kluci. Jak jinak jim to trvalo. Igor nemohl najít lak na vlasy a Patrik nemohl najít klíče.
,,Tak už můžeš mluvit.'' zašklebila jsem se.
,,Kto jej to povie?'' sklopil Roman hlavu. Neměl odvahu to povědět.
,,Ja nie.'' zakýval Paťko hlavou na nesouhlas.
,,Prečo ja?'' zamračil se Igor a skousl si spodní ret.
,,Drž hubu Igor a hovor!'' zamumlal Roman.
,,Cccc..'' zasyčel. Nic neříkal. Asi hledal ty správné slova. To je tak těžké mi říct o co tu jde?
Všichni se dívali do země a šlo vidět že je ta podlaha hrozně zajímá.
,,Tak mluvte. Nechci tu strávit celý den tím, že se budu dívat na vaše utrápené výrazy.''
,,Fajn.'' zamračil se Igor a začal vysvětlovat......

Club tour 2013

7. ledna 2013 v 19:52 Diary
Těšíte se? :o :D


Tajemné úmrtí

7. ledna 2013 v 17:46
Slíbila jsem to, tak tady to je... (Vymyslela jsem to a i napsala v hodině matiky..) Ještě vás chci poprosit, jestli byste mohli udělat anketu pod článkem.. Chci jen vědět jestli to čte i někdo jiný a třeba to nekomentuje..
Taky se omlouvám za chyby.. Stále jsem Češka.. ;))

Mali sme spolu ešte toľko plánov a teraz je všetko preč. Zostali mi len spomienky. Bude mi chvať jej objatie a chuť ich pier. Agátka bola to najcennejšie čo som mal. Teraz som zostal s Valentínkou sám. Neviem ako Valentínce vysvetlím, že jej mama už tu nie je. Práve sedím nad jej hrobom a plačem. Agátka bola veľmi chorá a posledné mediace boli pre ňu len mučenia. Trápila sa. Dnes bol jej pohreb. Valentínku strážila moja veľmi dobrá kamarátka. Valentýnka o jej smrti ešte nevedela. Povedal som jej, že je mamička v nemocnici.
,,Oci, kde máš mamičku?'' usmiala sa. V ich očiach boli iskričky.
,,Vieš mamička…'' nemohol som ďalej hovoriť.
,,Čo?'' v jej lícach sa robili jamky od smiechu.
,, Mamička je v nebíčku. Bola chorá a jej telíčko už to nevydržalo.'' rozplakal som sa. Valentínka tomu asi nerozumela.
,, A prečo si ju pustil preč? Ty už ju nemáš rád?''opýtala sa.
,, Čo to hovoríš? Ja som mamičku miloval. Veľa.'' plakal som a ona mi prstíkama utierala slzy.
Bol to už mesiac od jej smrti. Valentýnka to pomaly, ale isto začala chápať. Každú nedeľu sme spolu chodili na cintorín. Chlapci mi veľmi pomáhali. Keď som bol na dne pomáhali mi, a to aj s Valentínkou.
Dnes sa ale všetko zvrtlo. Ako každý všedný deň som išiel s Valentínkou do škôlky. Odviedol som ju tam a šiel som do práce. Po ceste som stretol niekoho, kto mi pripomínal Agátku. Nie to nemohla byť ona. Otočil som sa za ňou, ale ona šla ďalej.
,, Romane preber sa!'' Povedal som si. Vidím nejakú ženskú a hneď v nej vidím Agátku.
Po práci som sa zastavil za Igorom, ktorý vyzdvihol Valentínku zo škôlky.
,, Ahoj tati.'' Doširoka sa usmiala.
,, Ahoj.'' Vyzdvihol som ju do vzduchu.
,, Oci, prečo si mi hovoril, že mamička je v nebíčku?'' Zahryzla si spodnú peru presne tak, ako to robila Agátka.
,, Pretože umrela.''
Opäť som pocítil ten smútok. Igorovi aj mňa sa pri tej spomienke začali lesknúť oči.
,, Ale ja som dnes videla mamičku s nejakým pánom v meste, keď som išla so strýkom Igorom zo škôlky.'' Zamračila sa.
,, Valentínka choď si prosím hrať do spálne jo?''
Odišla a ja som mohol povedať Igorovi čo som chcel.
,, Igor, ja som ju tiež videl!''
,, Čo? Veď ona ...'' nedopovedal to.
,, Ona umrela.'' Dokončil som.
Opäť som šiel s Valentínkou do škôlky. Odovzdal som ju vychovatelce a odišiel do práce. Ale ja som ju opäť stretol. Bola to ona. Na sto percent. Poznám jej oblečenie!
,, Agátka ..'' oslovil som ju. Otočila sa a šatkou, ktorý mala okolo krku sa snažila zakryť si tvár.
,, Tí si nezomrela?''
,, Nie.'' Zdvihla nos a chcela odísť. Chytil som ju za rukáv.
,, Čo to robíš? Trápiš ma aj Valentínku a i chlapcov.'' Po tvári mi tiekli potôčiky sĺz.
,, Nechaj ma! Toto všetko som urobila preto, aby som konečne bola šťastná a voľná ako vták.''
Pozrel som sa na jej ruky. Mala tam vpichy.
,, Nevedel som že dokážeš opustiť manžela a dieťa. Miloval som ťa .. Ale ako to teraz vidím, môžem ti hovoriť slečna feťáčka.'' Otočil som sa a šiel svojím smerom.
,, Ono je taky niekedy potrebné zamyslieť sa sám nad sebou!'' Zakričala.
Netušil som, že niekto, koho som toľko miloval mi môže urobiť toto. Vzdá sa vlastnej rodiny len preto, že je závislá na drogách? A čo jej pomník na cintoríne? Vždy som hovoril, že Valentýnka môže byť na svoju mamičku hrdá, ale škaredo som sa zmýlil.