Nepatrím nikomu-1.díl

20. ledna 2013 v 16:06 |  Nepatrím nikomu
Dlouho jsem se rozhodovala jakou povídku sem dám a nakonec jsem vybrala tuto.. Poprosím si o komentáře ať znám váš názor a jestli vůbec mám psát dál..



,,Můžeš mi říct, kde jsi byl?'' křičela jsem po něm. Vadilo mi, že mi neřekl, kam jde a bez jakéhokoli rozloučení odešel.
,,Som dospelý nie?'' taky zvýšil hlas.
,,Ale jsme pár. Měli bychom si říkat, kam jdeme ne?''
,,Och, tak to prepáč.'' řekl ironicky. Odešel do koupelny a silou bouchl dveřmi. Nervák.

Leželi jsme vedle sebe na posteli a pozorovali strop. Igor se pomalu posouval ke mně.
,,Láska..''políbil mě na krk.
,,Smrdíš!'' řekla jsem důrazně.
,,Ja nie. Som sa sprchoval!'' začal si k sobě čichat.
,,Ale alkohol neosprchuješ!''
Otočila jsem se zády k němu a posunula jsem se k okraji postele. Nechtěla jsem se s ním po dnešku bavit. Neměla jsem k tomu důvod. Vymyslí dokonalý plán dne a nakonec jde do hospody..
,,Dobré ránko.'' pozdravil mě usměvavý Igor. Opětovala jsem mu úsměv a políbila jsem ho na tvář.
,,Prepáč za..''
,,Ne, to já bych se měla omluvit. Byla jsem na tebe naštvaná jen tak, pro nic. Promiň jsi dospělý a..''
Položil mi ukazováček na pusu a políbil mě. Tím mě umlčel.
,,Ja som nechcel.''
,,Neřešme to.''
Po výborné snídani, kterou Igor udělal, jsme si sedli k televizi a přemýšleli, co budeme dělat.
,,A čo ísť niekam večer?''
,,To není špatný nápad.'' zazubila jsem se.
Celé dopoledne jsme seděli u televize a sledovali filmy. Na oběd jsme si zašli do nedaleké restaurace. A odpoledne, jsme si každý sedl ke svému notebooku a věnoval se přátelům. Nepromluvili jsme ani slovo. A dnes jsme se ani nepohádali. Zajímavé.
,,Môžme ísť?'' zeptal se, když jsem si oblékala džíny.
,,Pět minut!'' zakřičela jsem na něj. Smál se mi.
Rozpustila jsem si vlasy a rychle se namalovala. Šla jsem ke dveřím a tam už mě čekal Igor.
Jako správný gentleman mi otevřel dveře.
,,Děkuji.'' usmála jsem se.
,,Nie je za čo.'' udělal, že si spravuje svou kravatu, kterou nemá. To mě rozesmálo.

,,Na koho tu čekáme?'' zeptala jsem se. Stáli jsme u dětského hřiště, které bylo nedaleko parku.
,,Na Romana, Paťka a Pavola.''oklepal se zimou.
Super, takže já jsem naivně čekala, že si užijeme večer jen on a já, ale on musí jít i s klukama. Naštvalo mě to, ale nenechala jsem na sobě nic znát. I když tohle je věc, která mi zrovna nejde.
,,Čo je?'' zeptali se kluci, když přišli.
,,Nic. Co by bylo?'' řekla jsem jedovatě.
,,Neviem.'' pokrčil Roman rameny.
Nakonec jsme zůstali v tom nejhorším klubu ve městě. Naštvalo mě už to, že jsme tu byli i s klukama a teď ještě ten klub. Tohle byl jeden z nejhorších večerů.
,,Jdu domů.'' poklepala jsem Igorovi na rameno.
,,Okej.'' řekl prostě. Ani se neobtěžoval jít se mnou, nebo mě alespoň doprovodit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martinkaaa Martinkaaa | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 9:26 | Reagovat

Jo určitě pokračuj.. líbí se mi to! :)

2 zuzka zuzka | Web | 21. ledna 2013 v 14:58 | Reagovat

wau! začína to skvele! ďalší!

3 Tris Tris | 26. ledna 2013 v 17:16 | Reagovat

Bože, ta holka by mi neskutečně lezla na nervy! :-D
...bude to tím, že já Nepatrím Nikomu :-D Super, těším se na další díl! ;)

4 Kač Kač | E-mail | Web | 1. října 2013 v 21:53 | Reagovat

Tohle se mi moc líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.