Vzpomínky na budoucnost-9. díl

31. ledna 2013 v 20:00 |  Vzpomínky na budoucnost
Konečně jsme byli venku! Rozhodli jsme se, že půjdeme ke mně.
,,Kde si bola?'' zeptal se vystrašený Roman, když jsme přišli ke mně. Pevně mě objal. Viděla jsem Igorovi žárlivé výrazy.
,,Můžeš mě prosím pustit?''
,,Ach… Prepáč.'' uculil se.
Igor odešel a Roman je stále u mě. Ale k ničemu dnes nedojde!
,, Em, poď sem prosím.'' poklepal na volné místo na posteli. Poslušně jsem si sedla a dívala se mu do očí.
,,Včerajšok…'' nakrčil čelo.
,,A co s ním?''
,,Povedz mi ako to cítíš ty.'' prokřupl si prsty na rukou.
,,Nijak.'' pokrčila jsem rameny.
,,Ja.. Prepáč.'' zamračil se. Schoval si hlavu do dlaní. Tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem mu ublížit..
,,Romane, promiň. Já jsem ti nechtěla ublížit, ale pro mě jsi stále nejlepší kamarád. A asi tě jinak brát nedokážu. Já vím, že v poslední době jen všem ubližuju, ale já to nedělám záměrně.''
Nevydržela jsem to a odešla jsem do koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a dívala se na sebe v zrcadle. Má tvář vypadala tak nevinně, ale přitom tomu tak vůbec nebylo.
Někdo zaklepal na dveře a já sebou cukla.
,,Em, poď von. Môžeme ísť von postaviť snehuliaka.'' bušil pěstmi do dveří.
Otevřela jsem mu dveře a oblékla si bundu. Nepromluvila jsem na něj, ale stále jsem se na něj dívala. Prošli jsme téměř celé město, tak jsme se vrátili domů.

Chystala jsem se do školy a Roman do práce. Přehodila jsem si přes rameno tašku a odešla jsem. Roman šel chvíli po mě, protože jsem slyšela jak nadával, že mu nejdou zamknout dveře. Jako každý pátek jsme měli hudebku s Igorem.
,,Ema môžeš?'' vešla do třídy ředitelka. Postavila jsem se a šla za ní na chodbu.
,, Tu máš nejaký darček. Priniesol ho nejaký chlap.'' Podala mi úhledně zabalenou krabici a usmívala se.
,,Děkuji.'' usmála jsem se a šla jsem zpět do třídy. Celou hodinu jsem přemýšlela, co v té krabici může být. Stále jsem se na ni dívala. Měla krásný modrý obal a byla velmi pečlivě zabalená.
O přestávce jsem ji začala rozbalovat. To co v té krabici bylo mě ale neskutečně vystrašilo. Rychle jsem tu krabici zavřela a kráčela si to za Igorem. Opatrně jsem vešla do jeho kabinetu a postavila jsem se před něj.
,,Čo v tom je?'' ukázal prstem na krabici. Já jsem se stále klepala. Podala jsem mu krabici do rukou. Opatrně ji otevřel a z jeho překvapeného výrazu jsem usoudila, že tohle taky nečekal.
,,Prečo toto?'' ukázal na obsah krabice. Byl to nůž, který byl od krve a ještě kapesník, ten byl taky od krve.
,,Já nevím.'' začaly se mi podlamovat kolena. Posadila jsem se tedy na jeho židli a dál se klepala. Igor si sedl na židli vedle a posadil si mě na klín. Říkal mi tolik slov, která by mě měla utěšit, ale se mnou to nic nedělalo.
,,Půjdu domů.'' zvedla jsem se a odešla jsem. V šatně jsem si nazula boty a přes ramena si přehodila bundu. U školy stál nervózní Roman a čekal na mě.
,,Ako si sa mala?'' usmál se. Neodpověděla jsem, jen jsem ukázala na krabici. Podíval se do ní a zpomalil.
,,Prečo toto?'' Jen jsem pokrčila rameny. Stejná reakce jako Igor.
Odemykala jsem dveře od bytu a všude něco hrozně zapáchalo. Když jsem otevřela zápach byl ještě silnější.
,,Ty jsi nevypnul troubu?'' podívala jsem se na Romana vyčítavě. Jen pokrčil rameny uculil se. Buď zapomněl vypnout troubu, nebo žehličku na vlasy.. Bylo mi to jasné..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martinkaaaa Martinkaaaa | Web | 1. února 2013 v 1:54 | Reagovat

Staršně se mi to líbí... :) Dej další díl prosím :)

2 zuzka zuzka | Web | 1. února 2013 v 11:33 | Reagovat

ďalší! je to skvelé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.