Nepatrím nikomu-2.díl

11. února 2013 v 18:59 |  Nepatrím nikomu

Tak tady máte další díl.. Nevím proč ale mě se ta povídka celkem líbí. Asi i proto, že jsem se nechala inspirovat jednou osobou..

Bylo ráno, ale on nikde. Nezvedal mi mobil on, a ani Patrik, nebo Roman. Vrzly dveře a v nich se objevil vysmátý Igor. Stále se na mě usmíval a různě se ksichtil. Já jsem ho ignorovala. Položila jsem si na malý stoleček v obýváku kafe a četla jsem si knížku.
,,Lili..'' posadil se vedle mě a jemně mě pohladil po tváři. Líbilo se mi to. Ale byla jsem na něj naštvaná, takže jsem se stále tvářila naštvaně.
,,Čo som urobil?'' cítil se dotčeně. Hlasitě jsem zavřela knihu a položila ji na stůl.
,,Vůbec nic. Všechno je v pořádku. Jen jsem o tebe měla strach. Nezvedal jsi mi mobil a vůbec.. Nemohl jsi mi alespoň napsat?'' zvýšila jsem hlas.
Nic mi neodpověděl. Jen si provinile sedl vedle mě a utrápeně se na mě koukal.
,,Nedívej se na mě tak.'' cukaly mi koutky. Věděl že tímto pohledem mě obměkčí a nebudu naštvaná.
,,Lilinka moja.'' usmál se a podíval se na mě psíma očima.
,,Prepáč.'' objal mě. Objal mě tak pevně, že jsem měla problém dýchat.
,,Igoree!''
,,Čo?'' zamračil se. Potom mu to asi došlo, tak mě pustil a políbil mě na čelo.
Seděli jsme vedle sebe na gauči a každý přemýšlel.

Poslední dobou se jen hádáme. Máme stále odlišný názor, nebo se pohádáme kvůli každé blbosti. Třeba kvůli konvici s čajem, nebo kvůli nákupnímu košíku. Možná potřebujeme změnu. Přece jen jsme spolu už tři roky a podle toho co mi říkali kluci, tak byl Igor dřív hodně přelétavý.
,,Ja by som si niečo dal.'' podíval se na mě a začal se usmívat.
,,Tak si jdi něco udělat.'' dál jsem se věnovala tomu ''zajímavému'' pořadu co dávali v TV.
,,Tak už nie.'' zamračil se. Pomalu se posouval ke mně. Jak jinak, pokud nemá něco nachystané až pod nosem, tak už nemá hlad..
,,Co potřebuješ?''
,,Prečo by som mal vždy niečo chcieť?'' Zamračil se. Ale vždy když je milý tak něco chce.
,,Poznám tě dost dlouho.'' mrkla jsem na něj.
,,Čo ísť na pizzu?'' zazubil se.
,,A co si ji nechat přivést?'' naklonila jsem hlavu na stranu a zkoumala jeho tvář.
,,Toto nerob!'' otočil svou hlavu ke dveřím, tak abych mu neviděla do tváře.
,,Proč ne?''
,, Vždy keď sa na mňa takto pozeráš, tak nájdeš nejakú nedokonalosť na mojej tvári.'' Prohrábl si své vlasy a dokonale se usmál. On věděl jak na mě.
,,Ale já mám ráda nedokonalé věci. Protože ty jsou nejlepší!''
,,Prečo?'' zarazil se.
,,Třeba my dva. Dva nedokonalí lidé, kteří se neskutečně milují..'' usmála jsem se.
Nic na to neřekl a začal objednávat pizzu. Když ji nějaký poslíček přivezl, hned jsme se do ní s chutí pustili.
,,Asi prasknu.'' dodala jsem, když jsem položila krabici od pizzy na stůl.
,,Budeme dvaja.'' napil se piva a následně si odříhnul.
,,Igorééé!'' plácla jsem ho po ruce.
,,No čo..'' zašklebil se a po několika minutách usnul. Vypadal jako malé dítě…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 17. února 2013 v 17:20 | Reagovat

ďalší!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.