Vzpomínky na budoucnost-11. díl

18. února 2013 v 20:25 |  Vzpomínky na budoucnost
Stále si říkám, jak se budu věnovat víc škole, ale stejně to nikdy nedodržím.. Jo, celkem jsem si to všechno pokazila.. No nevadí.. Tu máte další díl. Předpokládám, že další bude poslední. Ale nemyslete si, že se v mé hlavě brzo nezrodí něco nového, hloupého a nesmyslného.. Pěkné čtení!! ;))


,,Vstávaj!'' třásl se mnou Igor. Zaspali jsme a on se pokoušel mě dostat do školy.
,,Já nikam nechci.''zamumlala jsem. Marně. On byl schopný mě do školy odnést i na zádech.
Copak se jen tak ze dne na den dá zapomenout na něco tak hrozného?
,,Em, iba dnes!'' snažil se mě přesvědčit. Možná měl pravdu. Bude lepší když půjdu. Co kdyby se stalo to samé co včera třeba dnes Igorovi.
,,Tak dobře.'' ledabyle jsem odhodila peřinu a šla se přichystat.

Další hodina s Igorem byla snad ta nejdelší v mém životě. Stála jsem před tabulí a snažila se něco vyřešit. Ozval se hlasitý výstřel z chodby. Po chvíli začala ředitelka všechny evakuovat. Super!

Seděli jsme v budově vedle školy. Byla to tělocvična, které patřila sportovní škole. S námi zde byli i všichni učitelé, jen Igor nikde. Pohledem jsem ho hledala po celé místnosti, ale on nikde. Při představě, že se mu něco stalo mi běhal mráz po zádech.
,,Čo je Em?'' poklepala mi na záda jedna z učitelek.
,,Já..'' nedopověděla jsem. V krku se mi vytvořil imaginární knedlík, který mi zabránil dál mluvit.
,,Ach .. Máš strach o pána Belaja, že áno? Neboj sa on je v poriadku. Išiel len skontrolovať či v škole nikto nezostal.'' Darovala mi uklidující úsměv a odešla zpět za učitelským sborem. Proč tam poslala zrovna ho?! Nevěřím, že se mu nic nestalo! Zvedla jsem se z nepohodlné lavičky a drze, bez dovolení odešla z tělocvičny. Dala jsem se do běhu. Stála jsem před budovou školy a snažila se otevřít těžké dveře. Uslyšela jsem hlasitou ránu. Na sto procent to byl výstřel. Ale proč by někdo střílel v prázdné budově? Jo zapadá to do sebe. Prošla jsem skoro všechna patra a zastavila jsem se až v tom posledním. Dveře od Igorova kabinetu byly otevřené. Rozběhla jsem se a zastavila jsem se až u jeho dveří. V kabinetě byl s Igorem i Roman a můj otec. Co ten tu dělá?
,, Em, môžeš na chvíľu von?'' ukázal Igor prstem na chodbu.
,,Jo jasně.'' odpověděla jsem s klidem v hlase. Odešla jsem tedy na chodbu a chvíli chodila z jedné strany na druhou. Nějak mi to vrtalo hlavou. Oni stále byli zavřeni v kabinetu a byli docela hluční. Křičeli po sobě, ale slovům nešlo rozumět. Už jsem to nevydržela a zaklepala na dveře.
,,Em, teraz nie!'' nepříjemně se na mě Roman podíval.
,,Můžete mi aspoň vysvětlit, o co tady jde?'' bouchla jsem pěstí do stolu, který byl hned u dveří.
,, Skús sa spýtať svojho otca!'' řekl Igor protivně.
,,Tati?'' obrátila jsem na něj zrak.
Neodpověděl. Kousal si rty a poklepával nohou.
,,Tak sakra řekne tu někdo něco?!'' zvýšila jsem hlas.
,,No vlastne sa ani nič nedeje.'' tupě se usmál Roman a hrál si se svými vlasy.
,,To na mě neuhrajete.'' prokřupla jsem si prsty. Ten zvuk nemám ráda, ale sama to dělám. Už je to taková závislost.
,,To je iba mezi nami.'' stál si za svým Roman. Jak chtějí. Místo odpovědi jsem vyběhla z místnosti a hlasitě jsem bouchla dveřmi.
,,Em, on to ..'' křičel za mnou Igor. Nedořekl to, protože jsem se zastavila a vyčítavě na něj pohlédla. Polštářky prstů mě pohladil po tváři a utřel mi slzy.
,,Igore, o co tu jde?''
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martinkaaaa Martinkaaaa | 18. února 2013 v 21:21 | Reagovat

Dlší dílek... :) Hrozně mě zajímá o čem se tam bavily... :D

2 Niki Niki | 19. února 2013 v 20:05 | Reagovat

čo najrýchlejšie pridaj ďalší diel! ja potrebujem vedieť, čo sa tam deje! :D :D ...

3 zuzka zuzka | Web | 20. února 2013 v 13:05 | Reagovat

ďalší!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.