Don't stop loving-1.díl

11. března 2013 v 18:50 |  Don't stop loving
Tu to je! A chci komentáře! ;)



Probudila jsem se na jedné z laviček, nedaleko nádraží. Zmateně jsem koukala kolem sebe a přemýšlela jsem, co budu dělat. Vybil se mi mobil a peníze jsem u sebe neměla. A vlastně jsem ani nevěděla, kde jsem. A ani jak jsem se tady dostala.
,,Potrebuješ niečo?'' poklepal mi někdo na rameno. Byl vysoký a dost hubený. Mohl mít tak dvacet, možná dvacet jedna. A byl to Slovák.
,,No.. Můžu se tě zeptat, kde jsem?'' usmála jsem se.
Začal se nekontrolovatelně smát a potom se na mě udiveně podíval.
,,Nitra.'' rozhlédl se kolem sebe.
,,V pohode?'' posadil se na lavičku vedle mě.
,,No já jsem včera byla na oslavě narozenin v Olomouci. No, moc si z toho nepamatuju. A teď jsem se probudila tady. A vůbec nevím, jak jsem se tady dostala.'' ruce jsem si dala do kapsy a oklepala jsem se zimou.
,,Ty sa nezdáš.'' opět se zasmál.
,, Mimochodom ja som Patrik.'' potřásli jsme si rukou.
,,Já jsem Táňa.''
,,Vieš čo?'' usmál se a podíval se na mobil kolik je hodin.
,,No, právě nevím vůbec nic..''
,, Pôjdeš so mnou ku mne. Nenechám ťa tu. A ak tuším správne, nemáš pri sebe ani mobil a ani peniaze, že?''
,,To jsi uhodl.''

Když jsme přišli k němu domů, hned jsem se osprchovala a Patrik mi půjčil nějaké jeho oblečení. Byl fajn.
,,Máš hlad?'' podal mi talířek, na kterém byly sušenky. Nic jiného doma neměl.
,,Díky.'' vzala jsem si jednu sušenku a položila talíř na stůl.
,,Mohla bych si z tvého mobilu zavolat? Potřebuju, aby mě někdo odvezl domů.'' zvedla jsem k němu zrak a on mi ochotně podal do rukou mobil.
,, Ale ja ťa odveziem domov. Kde bývaš?'' opět se začal usmívat.
,,V Praze. To je trošku z ruky.'' napila jsem se vody a dál se na něj dívala.
,,Nevadí.''
Domluvili jsme se, že do Prahy pojedeme až zítra. Patrik by tam jel tak i tak. Večer přišli i Patrikovi kamarádi, ale já jsem raděj odešla do pokoje, kde jsem měla spát a četla jsem si nějaké knížky. Předpokládám, že byly Patrika. Kluci se vedle asi hodně bavili, protože jejich smích se ozýval přes celý byt. Hlavně smích toho střapatého. Myslím, že se jmenoval Igor.
Někdo zaklepal na dveře a následně vešel. Ve dveřích stál Patrik a za ním stál Igor, který právě nakukoval do pokje.
,,Je všetko v poriadku?'' zeptal se mě Patrik a posadil se na postel vedle mě. Igor zůstal stát ve dveřích a pozoroval mě.
,,Já jsem jen unavená a nechci vás tam nějak rušit, nebo omezovat. Myslím, že máte svou zábavu.'' usmála jsem se a položila jsem knížku na stůl.
,, Ale keby si chcela, príď. Budeme vedľa.'' zvedl se a i s Igorem odešli.
Už jsem usínala, ale když jsem uslyšela jak z vedlejšího pokoje někdo screamuje, posadila jsem se a zaposlouchala jsem se. Do toho začal ještě někdo zpívat. Potichu jsem otevřela dveře a šla k pokoji, kde byli kluci. Stoupla jsem si ke dveřím, které byly otevřené, a poslouchala jsem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martinkaaaa Martinkaaaa | Web | 11. března 2013 v 18:53 | Reagovat

Pokračuj pokračuj ! :) Super

2 Niki Niki | 14. března 2013 v 14:26 | Reagovat

pokračuj! čo najskôr pridaj ďalšiu kapitolu prosím! :D :)

3 zuzka zuzka | Web | 15. března 2013 v 22:22 | Reagovat

ďalšiu! je to skvelé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.