Don't stop loving-2.díl

19. března 2013 v 19:23 |  Don't stop loving
Pokud to teda čtete, tak tady je další.. :))


Patrik si mě všimnul. Poklepal na volné místo mezi ním a Igorem. Posadila jsem se a poslouchala jsem Igorův úžasný hlas.
Když dozpíval, neměla jsem slov.
,,Igore! Ty máš úžasný hlas.'' pochválila jsem ho. On se jen usmál a odešel na záchod.
,, Veľmi by som ho nechválil. Bude namyslený.'' řekl Roman a dál se věnoval své kytaře.


Ráno mě probudilo lechtání Igorových vlasů, na mé tváři. Začala jsem se smát.
,,Co děláš?'' zeptala jsem se ho s úsměvem na tváři.
,,Patrik ma poslal, nech ťa idem zobudiť. A ty si tak pekne spala.''prohrábl si své pečlivě vyžehlené vlasy.
Nechtělo se mi vstávat, ale Igor říkal, že Patrik mě dnes nemůže odvést, a tak mě odveze sám. Převlékla jsem se a v kuchyni mi kluci nachystali snídani.
,,Bré ránko. Ako si sa vyspala?'' pozdravil mě Patrik a položil přede mě talířek s jídlem.
,,Výborně.''
Igor už stál u dveří a byl nervózní z toho, že já ještě nejdu.
,, Táni, tu je moje telefónne číslo. keby niečo, tak volaj.'' podal mi malý útržek z nějakého časopisu a na kraji bylo napsané číslo. Lístek jsem si dala do kapsy od džínů a šla jsem za Igorem.
,,Paťo, děkuju za všechno. Jsem ráda, že jsem tě poznala. Měj se pěkně.'' pevně jsem ho objala. Nevím proč, ale do očí se mi hnaly slzy.
,,Za nič. A hlavne neplač.'' pohladil mě po vlasech.
Rozloučili jsme se a já jsem nasedla do Igorového auta. Igor po cestě moc nemluvil. Občas se na mě podíval a prohlédl si mě od hlavy až k patám.
,,Co je?'' zeptala jsem se ho, když už mě to ticho začalo dovádět k šílenství. Večer byl tak společenský a veselý a teď? Je potichu a občas zpívá kousek písničky, která právě hraje v rádiu.
,, Ja neviem. Prepáč.'' hlasitě vzdychl.
Jeli jsme hrozně dlouho, protože jsme stále zastavovali abychom si koupili něco na jídlo, nebo na pití.
Po zbytek cesty jsme si povídali o hudbě, sportu, zájmech… Přišli jsme na to, že spolu mám hrozně moc společného. Byli jsme nedaleko Prahy a já jsem zjistila, že mi bude chybět. Hlavně jeho smích a ten humor. Igor na chvíli zastavil kousek od města a šel vykonat svou potřebu. Ještě chvíli jsme seděli v autě a povídali jsme si. Ani jednomu se nechtělo loučit.
,,Musíš být unavený. Nechceš přespat u mě a zítra bys jel domů?'' navrhla jsem mu. Viděla jsem, že má kruhy pod očima a byl vyčerpaný.
,,Ja neviem.'' zapřemýšlel se. Tohle byla jeho velmi častá odpověď.
,,Ale já vím.'' rozhodla jsem za něj.
Navigovala jsem ho až k mému bytu. Nebyl nějak velký, ale mě to stačí.
,,Milujem Prahu.'' rozplýval se, když se koukal z okna. Z mého bytu byl perfektní výhled. Ráda jsem si jen tak sedla k oknu a koukala se ven..
Seděli jsme oba u mě na posteli a naše zraky byly upřené na notebook. Koukali jsme se na horor, který Igor doporučil.
Ráno jsem se probudila, ale Igor nikde nebyl. Myslela jsem, že bude v kuchyni, ale ne. Na stole byla nachystaná snídaně a vedle ní byla položena kytice růží a u nich byl napsaný vzkaz na malinkém papírku. Přečetla jsem si co mi napsal a s úsměvem se pustila do jídla.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martinkaaaa Martinkaaaa | Web | 19. března 2013 v 20:30 | Reagovat

Jasné že to někdo čte.. Například Jáá... :D Je to super :)

2 Majka Majka | 20. března 2013 v 0:35 | Reagovat

Též jsem začala FF na tomto blogu číst - jsou zajímavé! Mít víc času, trávím ho tady... Ať se psaní daří! Tahle povídka se mi fakt líbí.

3 zuzka zuzka | Web | 21. března 2013 v 19:59 | Reagovat

Ďalší poprosím! je to skvelé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.