Vzpomínky na budoucnost-13.díl

8. března 2013 v 19:56 |  Vzpomínky na budoucnost
Tak... Minule jsem řekla, že to je poslední díl, ale já jsem se rozhodla napsat ještě jeden.. ;))

,,Stalo sa niečo?'' starostlivě se mě zeptal Viktor. V poslední době jsem na tom nebyla moc dobře a tak o mě měl starosti. Seznámila jsem se s ním asi před měsícem, když jsem šla k psychiatrovi. Nezvládla jsem jejich smrt. A už vůbec ne chování mého otce. Je někde v zahraničí a policie o něm nemá žádné informace. Jak jinak..
,,Ne v pohodě.'' přikryla jsem se jeho mikinou, protože v autě byla celkem zima. Jeli jsme právě k němu domů. Do Bratislavy. Řekl, že bude lepší jet na chvíli jinam, protřídit si myšlenky v hlavě a poznat i nové lidi. Prý by mi to mohlo pomoct. No, moc jsem tomu nevěřila. Já jsem se stále z té smrti nevzpamatovala.
,,Nemáš hlad?'' zastavil na benzince, protože potřeboval natankovat.
,,Ne.. Fakt ne. Řekla bych.'' usmála jsem se.
,,A smäd?'' zeptal se, když šel platit.
,,Fakt ne..'' opět jsem se zasmála. Smála jsem se tomu, jak se stará.. Je zlatý.
Když přišel zpět k autu, v ruce měl dvě plechovky s colou a ve druhé měl chipsy.
,,Toto si vezmi.'' dal mi plechovku a sáček.
,,No.. Tak to děkuji.''

Už jsme byli u něj v bytě. Bylo to tu hrozně útulné.
,,A tobě to fakt nevadí, že jsem tu s tebou?'' posadila jsem na jeho klín.
,,Prečo by malo?'' udiveně se na mě podíval a pohladil mě po vlasech.
,,Já nevím.'' pokrčila jsem rameny.
Nikdy jsem od něj nechtěla slyšet tu větu, kterou v sobě tak dusil. Byl to můj nejlepší kamarád a opravdu jsem od něj nechtěla víc.
,,Chcem ti niečo….''
,,Ne!'' přerušila jsem ho.
,,Čo?!''
,,Já to nechci slyšet. Vím co máš na jazyku, ale já chci abychom byli jen nejlepší kamarádi. Nic víc.'' posadila jsem se vedle něj a on se na mě mlčky díval. Naše obličeje se přibližovaly k sobě. Políbili jsme se. Podlehla jsem mu..
,,S výhodami?'' začal se krásně usmívat.
Neodpověděla jsem a pokračovala jsem v líbání. Miluju chuť jeho rtů!
Odtrhla jsem se od něj a vyběhla jsem před dům. On šel okamžitě za mnou. Ani nevím co mi v ten moment proběhlo hlavou. Ale vzpomněla jsem si na Igora..
,,V poriadku?'' pevně mě objal, když jsem si sedla na lavičku.
Plakala jsem.
,, Spomenula si si na neho, že?'' pohladil mě po zádech. Stále jsem byla v jeho pevném objetí.
Přikývla jsem na souhlas a dál plakala.
,,Em? Prečo na to nezabudneš?'' podíval se mi do očí. Asi v nich hledal odpověď.
,,Viktore! To nejde. Byla to jedna z nejpěknějších chvil mého života. Byla jsem s ním tak šťastná.'' opět jsem ho objala.
,,Prepáč.'' smutně se na mě podíval, ale potom mě opět objal. Políbila jsem ho.
Seděli jsme tam ještě dlouho. Nevadilo nám, že hustě sněží a jsme celí mokří. Byli jsme spolu a relativně šťastní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 9. března 2013 v 22:52 | Reagovat

to je omnoho lepší koniec! :D ... a mám rada podobné konce, kde je hlavná postava na konci aspoň zčasti šťastná :) :)

2 zuzka zuzka | Web | 15. března 2013 v 22:19 | Reagovat

Ou.. ty kokos! tak toto som vôbec nečakala! S tou smrťou to bolo hnusné, nemám slov..

3 Tris Tris | 2. dubna 2013 v 18:02 | Reagovat

Sice jsu je zabila, ale i tak ti byla krásná povídka..hodně emotivní..super!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.