FF na přání- Poprvé a naposledy

1. dubna 2013 v 11:40 |  Na přání
Tak tady to máš Marti.. :D
To s tím polštářem jsem měla už dost dlouho zapsané v počítači a teď jsem to konečně měla možnost použít.. :D
Pěkné Velikonoce.. ;)


,,Zajtra máme KONCERT, ideš s nami?'' otočil se na mě Igor a sundal si své sluneční brýle. Nechápu na co je stále nosí. Já je vytáhnu jen v létě a to už musí pořádně svítit slunce.
,,A kde je?'' zeptala jsem se pro jistotu, abych s nimi nejela až na druhou stranu republiky jako posledně. Přece jen cesta dodávkou není nic pro mě. A ještě když se dokážou pohádat kvůli každé kravině, která je napadne.
,,Tady tak.. No.. Kúsok.'' vykoktal ze sebe. Úplně jsem chápala, co právě řekl.
,,Ty to nevíš, nebo ze sebe opravdu děláš takového tupce?'' odložila jsem lahvičku s lakem na nehty na stůl a začala jsem si prohlížet, jestli na nehtech není nějaká nedokonalost.
,,V Trenčíne. Už som si spomenul.'' plácl se do čela a začal si prohlížet časopis, který byl položený na stole.
,,No tak jo. Ale slib mi, že nebudu muset v autě sedět vedle Romana.'' určila jsem si podmínku. Nemám nervy poslouchat ho. Vždy se pohádáme, nebo mám chuť ho zabít.
,,Jasné.'' řekl nepřítomně a dál se věnoval časopisu. Nevím, co mu na tom přišlo až tak zajímavé.

Všichni jsme seděli v dodávce, jen Roman ne. Věděla jsem, že s ním budou problémy. Ostatně jako vždy. Palo seděl na místě řidiče a nervózně klepal prsty do volantu.
,,Konečně.'' zamrmlala jsem si pod nosem, když si konečně sedl do auta. Bohužel vedle mě, protože jinde nebylo místo. A Patrik řekl, že jinde než u okna sedět nebude. To nám to pěkně začíná.
Na dálnici nebylo moc aut, a tak byla cesta mnohem klidnější, než jsem očekávala. Roman usnul a já jsem si neodpustila mu sebrat jeho polštářek, který měl pod hlavou. Hned to bylo lepší.
Když se probudil, začal se zmateně rozhlížet kolem sebe.
,,Ty si mi ho ukradla!'' zakřičel. Vypadal jako malé dítě, když na mě ukazoval prstem.
,,Ne Romčo, já jsem si ho jen půjčila. A ty jsi natolik hodný, že mi ho ještě chvíli necháš.'' rozhodla jsem i za něj. Mu se to očividně moc nelíbilo.
,,To ti kto povedal?!'' tvářil se ublíženě.
Na tohle jsem mu nedokázala odpovědět. Jen jsem se otočila k oknu a sledovala krajinu. Roman se mě stále snažil propálit pohledem.
,,Daj ho sem, alebo sa nepoznám!'' prokřupl si prsty. Nakrabatila jsem čelo. Byl to nepříjemný zvuk.
,,A co bys mi udělal?'' podívala jsem se na něj vystrašeně.
,,To by si chcela vedieť, čo?'' změnil tón hlasu a překřížil si ruce na hrudník. Tomuto se říká HÁDKA o polštář. Kluci nás jen sledovali a dost se bavili. Zato já jsem mu chtěla něco udělat.
Palo zastavil na benzince, protože Igor stále mrmlal, že má hlad. Já jsem využila situace a vyskočila jsem i s polštářem z auta. Roman to zpozoroval o trochu později, než jsem čekala, a tak jsem měla dostatek času utéct. Roman mi byl hned v patách. Asi desetkrát jsme si oběhli benzinku. Viděla jsem na Romanovi, že už nemůže. Neříkám, že já jsem měla dost sil, ale co bych pro polštářek neudělala. Po chvilce jsem Romana už neviděla. Myslela jsem si, že už odešel do auta si odpočinout. Spokojeně jsem přišla až k dodávce a chtěla jít dovnitř. Někdo mi ale skočil na záda a tím jsme spadli oba na zem. Nebyl to nikdo jiný než Roman.
,,Chalani! Chalani! Mám ju!'' křičel jak na lesy. Paní, která byla u pokladny nás ''nenápadně'' pozorovala. Muselo to opravdu vypadat trapně. Nevím, co bych si pomyslela, kdybych viděla jak na sobě leží dva lidé na benzinové pumpě.
,,No tak dobře. Tentokrát jsi vyhrál, ale příště uvidíš.'' myslela jsem si, že ze mě sleze, ale ne.
,,Romane?!'' zvýšila jsem hlas, ale s ním to stále nic nedělalo.
,,Igor, ja ti závidím. Ona je taká pohodlná.'' začal si pochvalovat mé záda a zadek, na kterém měl právě teď svou hlavu. Nebyl to zrovna příjemný pocit. Aspoň ne pro mě.
,,Nechaj mi ju. Ja viem aká je.'' zazubil se a prohrábl si své vlasy, které mu padaly do obličeje. Po několika minutách se Roman konečně uráčil vstát. Zvedla jsem se a sedla jsem si zpět do auta. Tentokrát jsme si vyměnili místa. Seděla jsem mezi Igorem a Patrikem. Nebyla to žádná výhra, ale lepší než být vedle toho neandrtálce. Když mi Roman vzal polštář, opřela jsem si hlavu o Igorovo rameno. Oba jsme usnuli.
,,Ááá! Sme tu.'' zakřičel mi Roman přímo do ucha. Otevřela jsem oči a podívala se na Igora. Ten si dál spokojeně spal.
,,Já nejsem hluchá!'' zakřičela jsem na něj. Jak on na mě, tak já na něj.
,,Ja teraz už áno.'' ozval se Igor. Všichni jsme se začali smát, jen Igor jakoby stále spal.

Kluci chystali aparaturu a já jsem seděla vzadu s mou kamarádkou Peťou. Celou dobu jsme si povídali. Po chvilce přišli kluci, tak jsme je zapojili do konverzace. Uviděla jsem, že si Igor sedl naproti mně. Využila jsem toho a chtěla si mu sednout na klín. Nevím, jak se to stalo, ale když jsem si sedla, poznala jsem, že tohle nejsou Igorovy nohy. Byl to Roman. Jeho kostnaté nohy mě tlačili do těch mých.
,,Pusť mě!''
,,Prečo?'' zeptal se. Připadalo mi, že byl dnes nějak natvrdlý.
,,Roman, nejeb sa mi do nej.'' přidal se i Igor. Peťa se jen celou dobu smála. Jak jinak..

Kluci začali hrát. Pod podiem stálo asi patnáct lidí. To je teda úspěch.
,,Proč je tu tak málo lidí?'' šťouchla mi Peťa do ruky.
,,To tak není schválně?'' zarazila jsem se. Podle výrazu kluků asi ne.

Koncert se blížil ke konci. Kluci odešli po poslední písničce dozadu a mysleli, že si fanoušci vyžádají přídavek. Ale nic. Igor se za chvíli vrátil a s několika lidmi se vyfotil. Tak to udělali i ostatní.
,,Prečo tu bolo iba toľko ľudí?'' posadil se Igor za námi k baru.
,,To jsme se chtěli zeptat my vás.'' ozvala se i Peťa. Igor se jí asi trochu lekl.
,,Ty si tu tiež?'' cukl sebou a otočil se směrem k ní.
,,Ne.. Já jsem teď přišla. Jen tak, na skok.'' řekla ironicky a Igor začal přitakávat. Zřejmě nepochopil ironii v jejím hlase.
,,Čo ty tu?'' zeptal se jí i Roman.
,,Romane?! Vždyť já s vámi byla i vzadu.'' připomněla mu. On měl stejnou reakci jako Igor.
,,No, Igor?'' začal Roman opatrně. Jeho tón hlasu byl pěkně divný.
,,Čo je Roman?''
,, Vieš prečo tu bolo tak málo ľudí?'' nevinně se usmál.
,,Práve o tom hovoríme.''
,, Ja som zabudol dať udalosť na Facebook.'' to už jsme nevydržely a začaly se obě smát. Jen Igor měl na tváři divný výraz.
,,Si sa posral nie?'' zvýšil hlas. Roman se přitiskl blíž ke mně a chytl mě za ruku.
,,Ja sa bojím.'' pošeptal. Ale pochybuju, že to oni neslyšeli.
,,Ale Igor. Veď sme KAMARÁTI.'' Romanovi se na tváři vykouzlily psí oči.
,,Ty si kokot.'' zakřičel na něj Igor. Zrudl v obličeji a začal se přibližovat blíž ke mně a k Romanovi. Peťa ho naštěstí stihla v pravou chvíli zastavit.
,,Igore, klídek.'' řekla klidně. Igor se tedy posadil a prokřupl si prsty.
,,Igor, vieš že ťa ľúbim. Si moja LÁSKA!'' Roman si před něj klekl na kolena.
,,Moja láska je ale tam.'' ukázal na mě a Roman se jen škaredě podíval.
,,Eště, že tu je ona.'' posadil se Peti na klín. Když jsem viděla její výraz, poprskala jsem Igorovi celé záda colou.
,,Juj, promiň.'' nevinně jsem se usmála a snažila jsem se zadržet další záchvat smíchu. Kdo by se nesmál v takové situaci.. Poprvé a naposledy. Tento zážitek mi ještě dost dlouho zůstane zarytý v paměti..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martinkaaa Martinkaaa | Web | 1. dubna 2013 v 13:44 | Reagovat

Děkuju moooc... :D Skvělý!! :)

2 Tris Tris | 2. dubna 2013 v 17:41 | Reagovat

Ach Bože, neeeeee! Já se nemůžu přestat smát!!! :'DDDDDD To bylo božský! :'DDDDD

3 zuzka zuzka | Web | 24. června 2013 v 16:34 | Reagovat

takýmito ma raz zabiješ :D ty vole! :D

4 Emm Emm | Web | 31. ledna 2014 v 20:31 | Reagovat

:D Tak to jsem se nasmála... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.