Don't stop loving-7.díl

7. května 2013 v 18:30 |  Don't stop loving
Další dílek, který asi není moc zajímavý. Ale slibuju, že další už bude zajímavější.



,,Doufám, že chápeš, že to nic neznamenalo.'' zvedla jsem k němu hlavu.
,,Vieš, on Roman je taký…'' zapřemýšlel se. ,,..prelietavý.''
,,Já jen, že s ním nic nemám. A ani nechci mít.'' vysvětlila jsem mu.
,,Chápem.'' zasmál se.
Za chvíli za námi přišli i ostatní. Všichni se usmívali. Dokonce i Roman.
Nikdo se na nic neptal. Igor každému nalil skleničku červeného vína. Připadalo mi že když jsem tady, tak jen pijeme.
,,Kluci, zítra budu muset odjet.'' odpila jsem si vína. Bylo dost trpké, ale i tak mi chutnalo.
,, Myslel som, že zostaneš dlhšie.'' smutně se na mě Igor podíval.
,,Ráda bych. Ale mám taky své povinnosti.'' bylo mi docela líto, že už odjíždím. V jejich společnosti mi bylo fajn.
,,Až budu mít volno, určitě ráda přijedu.'' začala jsem se protahovat. Byla jsem celá ztuhlá a všechno mě bolelo.
,,V to dúfam.'' ozval se i Patrik. Přišel mi takový zamlklý.
Popíjeli jsme víno, velmi jsme se bavili a zpívali. Ideální večer.
,,Idem spať.'' řekl Roman ospale a odešel bez jakéhokoli rozloučení. Nám to ale náladu nepokazilo. I když jsme byli bez kytaristy, dál jsme zpívali. Kolem půlnoci všichni odešli spát. Zůstala jsem tam jen já a Igor.
,,Čo si zaspievame?'' prokřupl si prsty a zazubil se. Měl stále ještě energii.
,,Myslím, že za večer toho bylo dost.'' začala jsem se smát a vypila svou poslední skleničku vína.
,,Asi áno.''
,,Půjdu si lehnout. Dobrou noc.''
Co nejtišeji jsem otevřela dveře do pokoje a po špičkách jsem vešla dovnitř.
,,Ja nespím.'' řekl Roman. Lekla jsem se ho.
,,Aha.'' lehla jsem si do své postele a pokoušela se usnout. Jeho pohled ale stále visel na mě.
,,Omlouvám se za tu facku.'' promluvila jsem do ticha.
,, V pohode.'' odpověděl mi takovým nepřítomným hlasem. Bylo na něm poznat, že není ve své kůži. Vím, že to bylo kvůli mně, a tak jsem se ho ani neptala.
,,Já jen, aby ses kvůli tomu netrápil.''
,,Hovoril som, že je všetko v pohode!'' řekl naštvaně. A otočil se ke mně zády.
,,Tak promiň.'' omluvila jsem se mu. Myslím, že jsem neměla důvod se mu omlouvat…

Ráno, když ještě Roman spal, jsem si sbalila věci. Neměla jsem chuť se s ním loučit a už vůbec ne se s ním bavit. Tašku jsem položila na chodbu a šla se do kuchyně rozloučit s kluky.
,,Už pojedu. Za chvíli mi jede vlak.'' všichni se ke mně otočili.
,,Naozaj chceš cestovať vlakom?'' zeptal se mě Igor. Posadila jsem se vedle nich a přikývla jsem.
Ještě chvíli jsme si povídali, ale už byl čas jít.
,,A vezmi si niečo na raňajky.'' podával mi Patrik celý talíř s pečivem.
,,Ale ne. Koupím si něco na nádraží.''
,,Naozaj nechceš?'' ještě jednou mi nabídl. Připomínal mi tímto chováním mou babičku.
,,Chováš se jako moje babička. Neboj se, já hlady neumřu.'' zasmála jsem se a s těžkou taškou a s Igorem jsem se vydala na nádraží. Ani se nezeptal, jestli to nechci vzít.
,,Měj se.'' dala jsem mu polibek na tvář a nastoupila jsem do vlaku. Z okna jsem mu ještě zamávala, ale po chvíli mi zmizel z dohledu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martinkaaa Martinkaaa | Web | 7. května 2013 v 20:57 | Reagovat

Náhodou je fajn... :D A honem honem další... :D

2 Hanka Hanka | 8. května 2013 v 11:49 | Reagovat

Je zajímavý, proč by nebyl? ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.