Don't stop loving-9.díl

26. května 2013 v 17:22 |  Don't stop loving
Ano ano.. Je tu další! :)
Chtěla bych znát váš názor, tak se nebojte mi ho do komentáře napsat.

Ráno jsem vstala jako první. Okamžitě jsem vlezla do koupelny. Tam jsem provedla ranní hygienu a trochu se namalovala. Když jsem vyšla z koupelny, vypadala jsem jako jiný člověk. Už jsem neměla opuchlé oči a ani vlasy, jako ptačí hnízdo. Navzdory tomu, že se mi nechtělo, jsem nachystala snídani. Do kuchyně přišel Igor a usmál se na mě. Měl na sobě jen boxerky a to se mi víc než líbilo.
,,Igore, já vím, že..'' chtěla jsem mu říct vše, co mi leželo na srdci. Ale on to vyřešil za mě. Políbil mě na rty. Konečně se k tomu rozhoupal!
,,Tak už asi nic.'' usmála jsem se a pevně jsem ho objala.
,,Ja ťa asi ľúbim.'' pohladil mě polštářkem prstu po tváři a usmál se. Tváře mu trochu zčervenaly do ruměncové barvy.
,,Já tebe taky!'' opět mě políbil. V tom přišel do místnosti vysmátý Patrik. Až nás viděl, úsměv mu z tváře zmizel.
,,Toto som asi nemal vidieť, čo?'' stále měl v tváři ten nechápavý výraz.
Na otázku jsme mu neodpověděli, protože do jídelny přišel Roman. Usmíval se a šlo vidět, že si ze včerejška moc věcí nepamatuje.
,,Bré ránko.'' zakřičel. Co to má za zvyk křičet? Posadil se na židli a s úsměvem mě pozoroval.

Odpoledne jsme všichni seděli ve zkušebně a povídali jsme si. Kluci chvíli zkoušeli, ale stejně toho nechali, protože Romanovi bylo špatně. Stále se na mě díval vyčítavým pohledem. Patrik mu to určitě řekl! Je mi to jasné. Posadil se do křesla, aby nemusel sedět vedle mě. Nevěděla jsem jak se mám chovat. Romanův pohled stále visel na mě. Nenapadlo mě nic jiného, než odejít na záchod.
Tam jsem si okamžitě opláchla obličej studenou vodou. Stejně ten kdo vymyslel voděodolnou řasenku je borec! Ještě chvíli jsem stála opřená o umyvadlo a dívala jsem se do zrcadla. Po tváři mi stékaly kapky vody, které příjemně chladily. Výborný pocit. Po cestě ze záchodu jsem potkala Romana. Potkali jsme se v menší chodbě a on mě zastavil.
,,Co chceš?''
,,Videl som vás.'' sklopil zrak do země. Vypadal, že ho to dost mrzí.
,,A co mám dělat? Stalo se.'' opravdu mě nic jiného nenapadlo.
,,A ako to berieš? Vážne, alebo nie?'' stále se mi díval do očí. Znervózňovalo mě to.
,,Romane, prosím.'' smažila jsem se projít. On mě ale pevně stiskl zápěstí a nechtěl mě pustit.
,, Veď sa neboj. Až ťa nechá, budeš okamžite u mňa. A budeš si vylievať srdiečko, aký je to hajzel.'' bála jsem se, že bude mít pravdu.
,,Ani náhodou.''
,,Ja si to raz vyberiem.'' usmál se a pustil mě. Společně jsme vešli do místnosti, kde kluci zkoušeli. Roman se tvářil, jakoby se nic nestalo a já jsem stále přemýšlela nad tím, co tím myslel.
,,Zlato, podal bys mi prosím vodu?'' zavolala jsem na Igora. Ten se na mě nechápavě podíval, protože jsme byli domluvení, že se o našem vztahu nikdo nedozví. Ale myslím, že teď už to je jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martinkaaaa Martinkaaaa | 27. května 2013 v 21:31 | Reagovat

Je to skvelý... :D Jako obvykle není k tomu co dodat... :D

2 majka majka | 27. května 2013 v 23:01 | Reagovat

Dlouho jsem na blogu nebyla a tak se teď ráda začtu... FF o jedné holce mezi klukama, to je jak ze života... Mě to baví!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.