Dovolenka-5.díl

18. května 2013 v 22:22 |  Dovolenka
Chtěla jsem to ukončit už v tomhle díle. Ale to bych nebyla já, abych si to udělala po svém a vymyslela tam zápletku.. :)

Všichni jsme seděli v letadle a já jsem pomalu usínala. Byla jsem dost unavená a těšila jsem se domů. Ještěže mám zítra dovolenou. Usnula jsem. Po chvíli mě probudili kluci s tím, že jsme doma. Podívala jsem se z okýnka a nepřišlo mi, že bychom byli v Bratislavě. Ocitli jsme se v Hamburgu.

,,Igore, kam jsi to koupil letenky?!'' ano, ano. Tentokrát letenky zařizoval Igor. A já jak jsem byla unavená, jsem nevnímala, že jdeme do špatného letadla. Bože, to je snad zlý sen.
,,Ja..ja neviem..'' koktal. Asi se ještě z toho nestihl vzpamatovat. Naštvaně jsem odešla pryč. Ti tři si v klidu stáli na místě a koukali na mě. Sakra! Kdyby alespoň Roman šel za mnou. Ne, on si v klidu stojí na místě a dívá se, jak odcházím. Teda spíše jak odkulhávám.
Přišla jsem před letiště a sedla jsem si na lavičku, která tam byla. Dala jsem si tvář do dlaní a přemýšlela jsem. Momentálně k nám neletí žádná letadla. Mám to ale smůlu. Asi po deseti minutách ti tři přišli za mnou.
,,Anet, neblázni. Vždyť můžeme docestovat domů autobusem, nebo vlakem.'' řekla Týnka, jakoby se nic nedělo. Jen jsme nějakých 1000 kilometrů od domova. Nechápu, jak se v takové situaci může chovat tak klidně.
,,Hej. Týnka má pravdu.'' ozval se už i Roman. Posadil se vedle mě a pevně mě objal kolem pasu. Vzala jsem si své berle a šla jsem dál. Byla jsem na ně naštvaná. Vlastně to nebyla jen jejich chyba. Byla to chyba nás všech.
Po chvíli mě Roman dohnal.
,,Láska, kam ideš?'' pohladil mě po vlasech. Zastavila jsem a stále jsem byla opřená o berle. Ta sádra už mě docela štvala.
,,Jen tak, projít se.'' řekla jsem ironicky. On to tak ale nepochopil.
,,Aha. Idem s tebou.'' usmál se, vzal kufry a šli jsme. Došli jsme až k malému parku a Týnka s Igorem seděli kousek od nás. Sedla jsem si, protože mě neskutečně bolela noha. Povídali jsme si a já už jsem se konečně našemu ''nedorozumění'' začínala smát.
,, Poďte sem. Našiel som niekoľko vlakov, ktorými by sme sa mohli dostať domov.'' zavolal na nás Igor. Přišli jsme tedy za nimi a Igor nám začal něco vysvětlovat. Já jsem to teda moc nepobírala, ale doufám, že Roman je chytřejší a pochopí to. Z Igorových poznámek, které měl napsané na útržku z časopisu jsem pochopila, že vlak nám jede za hodinu. Na to, že nevíme kde je nádraží a jsme v tak velkém městě..

Stihli jsme to! Na nádraží jsme se dostali s pomocí kolemjdoucích, kterých jsem se snažila ptát na cestu. Bohužel jsme nenašli volné kupé, a tak jsme seděli ještě s několika lidmi. Konečně jsem si opět natáhla nohy a opřela jsem se o Romana. Zavřela jsem oči a po chvíli jsem usnula.
Po třech hodinách mě probudili, protože jsme se blížili do nějakého města, ve kterém jsme měli vystoupit.
,,Ja som si zabudol zubnú kefku.'' zafňukal Roman, když jsme vystoupili. Ten má starosti. Igor ho pevně objal a Roman se snažil z jeho objetí vymanit. Lidé se otáčeli a některé starší dámy si dokonce zakrývaly oči. To by nebyli oni, aby nevynikali z davu..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tris Tris | 13. července 2013 v 17:32 | Reagovat

Božeeee...jebkovia dvaja! :'DDDDDD Ty to prostě nemůžeš ukončit normálně, co?:) Jo, to se mi líbí!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.