You will be mine-3.díl

11. července 2013 v 20:57 |  You will be mine
Tleskejte!! Je tu další.. :))


Nemluvili jsme spolu. I přes to, že jsme spolubydlící. Byli jsme teď, jako cizí lidi. A mohla jsem za to já.

Právě mi zazvonil budík a to mi připomnělo, že musím jít vyřídit něco do školy. Nechtělo se mi vstávat z krásně vyhřátých peřin. Odtáhla jsem žaluzie a podívala jsem se z okna. Svítilo slunce a listy se pomalu zbarvovaly to typických barev podzimu. Vzala jsem si ze skříně oblečení a odešla jsem do koupelny. Zamkla jsem se a šla jsem se osprchovat. Žiletku jsem dnes nechala zavřenou v šuplíku. Když jsem vyšla ze sprchy, na posteli, která ještě před chvílí nebyla ustlaná, mě čekal tác se snídaní. Byla od Romana. Seděl na posteli vedle tácu a v ruce měl růži.
,,Prečo spolu nemôžeme normálne vychádzať?'' bylo první, na co se zeptal.
,,Je to ve mně. Je to moje chyba. Vždy jen chybuji, a proto se taky řežu. Vím, nechápeš to. Ale prosím, dej mi pár dní, možná měsíců a já přestanu.'' sklopila jsem hlavu a zadívala jsem se do země.
,, Je jednoduché to povedať, ale horšie je to splniť.''
Chvíli v pokoji vládlo ticho. Já jsem se dívala do země, ale několikrát jsem svůj zrak obrátila i na Romana. Ten mě přímo propaloval pohledem.
,, Zažila si niekedy niečo, ako je láska na prvý pohľad?'' nepochopila jsem, proč se na to ptá.
,,A ne jednou.'' vzpomněla jsem si na můj poslední vztah. Trval dlouho. Téměř dva roky. A to je u mě co říct. Nikdy nevydržím s někým dlouho. Časem mě to omrzí. Opět je chyba ve mně.
,,A ako to dopadlo?''
,,Zažili jsme spolu 2 nejkrásnější roky mého života, které se už nikdy nezopakují. A to je škoda.'' řekla jsem myslím, že už celkem vyrovnaně.
,,A prečo ste sa rozišli?'' zeptal se zvědavě. Z jeho tváře se nedal vyčíst aktuální pocit.
,,Já jsem vždy byla taková, že dlouho nevydržím s jedním člověkem. Ale tentokrát to nebyla má vina. Slavili jsme dvouleté výročí a měli jsme se sejít v jedné restauraci. Čekala jsem tam hodinu, dvě, a když už ani po třech hodinách nepřišel, odešla jsem domů. Jakmile jsem přišla do našeho společného bytu, cítila jsem, že něco není v pořádku. V předsíni stála vysoká, štíhlá brunetka a právě si nazouvala své lodičky. Měla oblečené rudě červené, třpytivé šaty, které jí nesahaly dál než pod zadek a na tváři sebejistý úsměv. On právě přišel jen v boxerkách a v ruce držel láhev s pivem. V ten moment jsem běžela do ložnice, sbalila jsem si všechny věci a odešla jsem. Neměla jsem kam jít. On mě ještě několik měsíců pronásledoval. To období nebylo jednoduché.'' dořekla jsem. Sama jsem se divila, jak jsem to vše shrnula.
,,Ou.. Prepáč! Asi som sa na to nemal pýtať.'' okamžitě se mi omluvil.
,,To je v pořádku. Promiň, ale mě to nedá. Chci se tě taky na něco zeptat. Proč jsi včera odcházel s tou blondýnou od tebe z pokoje a večer tu byla zase jiná holka? Asi hodně střídáš holky, co?'' asi právě nevěděl, co má odpovědět. Skousl si spodní ret a neodpověděl.
,,Vieš… to inak nejde.'' přišlo mi, že právě zpytoval své svědomí.
,,No nic. Já musím letět do školy, tak ahoj.'' přehodila jsem si tašku přes rameno, do ruky si vzala housku, kterou Roman nachystal, a vydala jsem se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martinkaaa Martinkaaa | 12. července 2013 v 12:44 | Reagovat

Tlesk Tlesk ... =DDD Mega super :)

2 Tris Tris | 13. července 2013 v 17:00 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak ji chce dostat, když je to děvkař, s kterými má ona svou poslední bolestivou zkušenost... No, nechám to na tobě - v dalším dílu!;) :-D

3 Hanka Hanka | 13. července 2013 v 20:32 | Reagovat

Tleskám a doufám, že můj koment pomůže k dalšímu dílu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.