Savior-16.díl

1. června 2014 v 0:26 | P. |  Savior
Musím se omluvit, že další díl této povídky přidávám po více jak týdnu.. Nebudu se vymlouvat, že jsem neměla čas, byla jsem neskutečně líná psát a už vůbec jsem na to neměla náladu. A když nemám náladu, vždy z toho vznikne něco špatného a to já nechci :) Je to ještě kvůli jedné věci, které jsem si před nedávnem všimla, ale to vysvětlím v dalším článku.. Doufám, že se vám kapitolka bude líbit a zanecháte mi tu nějaký milý komentář. :)


Když následující den někdo zazvonil, usmála jsem se a těšila jsem se na večer strávený v opravdu příjemné společnosti. Domem se linula vůně nějaké dobroty, kterou otec připravil, a já jsem se rozběhla ke dveřím za Igorem.
Jakmile jsem otevřela dveře a spatřila jsem ho, myslela jsem, že se rozpustím. To jsem si až teď všimla jeho oříškových očí a krásně plných rtů? V pravé ruce svíral kytici rudých růží a šlo na něm vidět, že i on má dobrou náladu.
,,Sluší ti to.'' vlastně jsem to asi ani nechtěla říct, ale nedalo se to jinak. Opravdu mu to slušelo více, než kdy jindy.
,,Aj tebe.'' kompliment mi oplatil a podal mi kytici, která byla opravdu krásná.
,,Děkuji Ti.'' usmála jsem se, protože mi to udělalo velkou radost. Dokáže mě potěšit i maličkost.
Společně jsme šli do jídelny, kde už nás čekal otec. S Igorem se přivítali a vypadalo to, že já tu budu jen páté kolo u vozu, protože oni dva si opravdu náramně rozuměli. Když otec ještě připravoval jídlo, Igor si neodpustil několik dotyků a milých komplimentů. Bylo to tak příjemné, ale já jsem stále nějak nemohla překonat ten věkový rozdíl. Možná mi ani nejde o to, jak to vidím já, protože k němu cítím opravdu něco více, ale o to, jak to vidí ostatní.
Sedli jsme si ke stolu, zatím co táta připravoval jídlo a povídali jsme si. Věděla jsem, že to bude příjemně strávený večer.
,, Som rád, že tu dnes s tebou môžem byť.'' vzal si mou ruku do té jeho a prsty mi ji hladil. Tohle mě vždy usvědčovalo, že mi s ním je opravdu dobře. Táta se na nás s úsměvem podíval a byla jsem překvapená, že nic nenamítal.
,,Myslela jsem si, že už mě máš plné zuby..'' zasmála jsem se a i on poznal, že jsem tuto rýpavou poznámku nemyslela vážně.

,, Presne tak! Je to hlúposť. Nechápem, kto niečo také mohol vymyslieť.'' moc jsem nechápala o čem se vlastně baví. Právě jsme jedli hlavní chod, který byl opravdu moc dobrý. Nechápu, proč otec nevaří častěji.
,,Bohužel my s tím moc nenaděláme.'' řekl otec a Igor se hlasitě zasmál a pokračoval v jídle. Já jsem se jen usmívala a opravdu jsem se nechtěla moc zapojovat do jejich debaty. Byla jsem tak ráda, že si ti dva rozumí!
Když jsme dojedli, uklidila jsem kuchyň a tátu s Igorem jsem poslala do obývacího pokoje. Nenápadně si s sebou vzali i nějaký ten alkohol a mysleli si, že já si toho nevšimnu. Neměla jsem v plánu s nimi pít. Možná by táta ani neměl blbé poznámky, že mi není osmnáct, ale neměla jsem na alkohol ani pomyšlení.
Ještě jsem chvíli zůstala v kuchyni a i přes několik zavřených dveří se ozýval jejich hlasitý smích. Byla jsem dost unavená, ale i přes to jsem si na chvíli sedla za nimi a snažila jsem se zapojovat do jejich konverzace. Bylo příjemné sledovat, jak se baví a rozumějí si, i když otec ještě před několika dny měl Igora za největšího úchyla. Po několika minutách jsem se stejně omluvila, že se mi chce spát a odešla jsem k sobě do pokoje. Nevadilo jim to, protože měli o zábavu postaráno.

,,Kokos a to čo je?'' neskutečně jsem se lekla. Probudilo mě, jak si na mě někdo lehl.
,,To jsem já ty idiote!'' řekla jsem dost nepříjemně, protože budit mě ve tři ráno opravdu není vůbec dobrý nápad..
,,Láska, ja som prišiel za tebou!'' řekl s radostí v hlase a začal se smát, jako malé dítě.
,,To je sice fajn, ale já chci spát.'' byla jsem opravdu protivná. Až mi to bylo docela líto. Ale opravdu jsem neměla náladu na opilého Igora, který se snažil dostat ke mně do postele i přes mé protesty. Vlastně se dost divím, že mě probudil z tak tvrdého spánku.
,,Igore..'' snažila jsem se ho donutit, aby si lehl jinde, ale nedařilo se mi to. Nakonec stejně usnul na mě a já jsem tedy zůstala nalepená úplně u stěny a Igor si ležel pěkně rozvalený v mé posteli. To bude šílená noc! A pro někoho ještě šílenější ráno..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wolfie. wolfie. | Web | 1. června 2014 v 1:02 | Reagovat

a rána s kocovinkou jsou ta nejhorší, jak se jistě Igor už po několikáté přesvědčí :D
krásný díl, těším se moc na další a doufám, že bude co nejdříve :3

2 Peťula Peťula | Web | 1. června 2014 v 19:44 | Reagovat

[1]: Děkuji! :) Pokusím se toho přidat tento týden víc :)

3 Emm Emm | Web | 4. června 2014 v 16:33 | Reagovat

:D :D :D Tak ten konec to rozsekal! :D Už se moc těším na další díl. ;)

Jinak taky to tak mám s psaním. Sice jsem dneska konečně přidala další část PVS, ale  poslední týdny jsem vůbec nepsala, takže jsem ráda, že mám něco předepsaného a čerpám z toho.. Nejhorší ale je, že nápady mám, ale nějak mi to nejde hodit na papír.. Snad to zase půjde. :)

4 Peťula Peťula | Web | 5. června 2014 v 6:26 | Reagovat

[3]: Tak to jsem ráda :)
Já většinou píšu až večer, když nemůžu spát nebo když se prostě najde trošku času, kterého teď bohužel moc není :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.