Savior-17.díl

6. června 2014 v 20:56 | P. |  Savior
Opět téměř po týdnu, ale přece :) Myslím, že o prázdninách články také nebudou tak často. Vlastně to vidím už teď, když začalo být slušné počasí a já většinou po notebooku ani nesáhnu a většinou mám po ruce jen mobil :)
Také bych chtěla poděkovat za vaše milé komentáře a budu ráda, když mi napíšete nějaký váš názor i k tomuto dílu :)

Ráno jsem se probudila jako první v docela dobré náladě. Tedy v rozhodně lepší, než jsem měla v noci, když mě Igor probudil. Kašlala jsem na nějaké úpravy zevnějšku, protože jsem věděla, že dnes stejně zůstanu doma a ani Igor mě nikam nevytáhne. A já stejně pochybuju, že on bude schopný někam vyrazit. A pokud ano, dojde maximálně do zkušebny a ještě nedobrovolně, protože mu to kluci dají příkazem.
,,Zlatko, nemáš vodu?'' řekl mi Igor, když se probudil. Byl bledý jako stěna a nevypadal zrovna nejlíp. Mě ale nezbylo nic jiného, než se začít smát. Přeci ho nebudu litovat, když si za to může sám.
,,Mám vodu. Když sejdeš schody, tak narazíš na kuchyň a v lednici bude láhev, kterou si můžeš vzít.''řekla jsem nelítostně a ještě jsem se škodolibě zašklebila.
,, Dobre, tak ja sa ospravedlňujem za to, čo som včera urobil, aj keď moc neviem o čo ide. Každý to raz za čas preženie.'' nevinně se usmál, využil situace a pevně mě objal. Nakonec stejně jen zaskučel, protože z rychlých pohybů mu nebylo zrovna nejlíp.
,,To ale nemění nic na tom, že voda je v lednici.'' začala jsem se smát, protože jsem ho chtěla trošku potrápit. Stejně si za ten bolehlav může sám!
Igor se uraženě zvedl z postele a nechtěl na sobě nechat znát to, jak mu je špatně. Přede mnou už ale tohle neuhraje. Na to ho moc dobře znám.
Po půl hodině jsem přišla za ním dolů, protože se nevracel. Opravdu se naštval a zůstal v jídelně. Když jsem si sedla vedle něj, nic neudělal. Vlastně mě jen nenápadně sledoval a myslím, že chtěl i něco říct. Ale neudělal to. Dobře mu tak! Já se ho o nic prosit nebudu a pěkně si ho budu vychutnávat. Mám ráda, když si do něj můžu jen tak rýpat. Jen aby mi to nevrátil.
,,Ale co ty? Dnes jsi nějaký zamlklý.'' nedalo mi to, abych mu tohle neřekla.
,, To na koho hovoríš? Nikoho tu nevidím.'' on si pravděpodobně našel svou taktiku.
,,Tady na Arnošta. Nevidíš? Sedí přesně vedle mě..'' lepší jméno mě opravdu napadnout nemohl.
,, Arnošt je imaginárny, nie?'' nakrčil čelo a úplně vážně se koukal na židli vedle mě.
,,A co jako? Hlavně, že si rozumíme.'' přišlo mi to jako z nějakého scifi filmu.
Když přišel můj otec, nevypadal o moc líp, než Igor. Vlastně..vůbec nevypadal líp.
,,Martin, nevšimol si si, že by tvoja dcéra niečo v poslednej době fetovala? Hovorí tu s imaginárným kamarátom a nie je na tom najlepšie.'' vypadalo to tak, že se vydrží nesmát, ale po několika sekundách se začal smát dost hlasitě tím jeho typickým smíchem. Také jsem si všimla, že si začali tykat. To je docela pokrok.
,,To neřeš.. Jí občas jen trochu přeskočí a potom to takto dopadá.'' otec se na mě jen podíval a se smíchem nechápavě kroutil hlavou.
,,No tak já už tu asi nejsem potřebná. Jdeme s Arnoštem nahoru!'' řekla jsem naštvaným tónem a v klidu jsem odešla.
Asi po půl hodině jsem slyšela zaklepání. Byl to Igor, který bez jakéhokoli svolení vešel.
,,Stále tu je Arnošt? Alebo môžem ísť?''
,,No Arnošt tu je stále, ale on rád odejde.'' vypadalo to, že Igor se konečně snažil náš vztah posunout někam dál. Ale já jsem mu k tomu moc nepomáhala.
Přišla jsem až k němu a ruce jsem mu obmotala kolem krku. Usmál se a koukali jsme si přímo do očí. On se tedy musel dívat trošku níž, protože mezi námi je poměrně větší výškový rozdíl. Prostor mezi námi se stále zmenšoval a my jsme si byli stále bližší. Začali jsme se líbat. Chvíli to bylo takové divné. Oba jsme z toho byli rozpačití. Ale nakonec se Igor odhodlal a začal mě líbat vášnivěji. Cítila jsem se jako v pohádce. Ale na jak dlouho? Brzy něco pokazím, jak se znám.. Ale Igor je chápavý a dokáže respektovat veškeré mé chyby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | 7. června 2014 v 9:57 | Reagovat

Konecne se polibili! :D Dekuju :D :3 ale ze to trvalo ! :D

2 Emm Emm | Web | 7. června 2014 v 21:43 | Reagovat

Jóó!!! Konečně polibek. :P Jinak nemohla jsem z toho, jak si ho vychutnávala po té opici. :D :D

3 Tris Tris | 7. června 2014 v 22:46 | Reagovat

Uha! Tak na toto jsem čekala 17. dílů! Aby se na ní celý ještě zmagořený z opilecké noci vrhl jako gorilka v jejím pokoji, super! :-D Má to svoje čaro^^ :3 :)))

Jinak se omlouvám, propásla jsem minulý přidaný dílek... makala jsem na práci do školy, kterou jsem vlastně celý minulý týden smolila od odpolední do nocí a odeslala ji včera touhle dobou...fffffuuuu)

4 Peťula Peťula | Web | 8. června 2014 v 9:04 | Reagovat

[1]: Děkuji! :D

[2]: Nemohla jsem to přeci nechat jen tak.. :D

[3]: Děkuji moc! :D
A vůbec se neomlouvej, já to chápu.. :) Doufám, že se práce povedla, když jsi na ní pracovala tak dlouho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.