Savior-18.díl

13. června 2014 v 11:46 | P. |  Savior
Dnes tu máme už 18. díl této povídky :)) Snad se vám bude líbit i přes to, že tento díl je poměrně neakční a nudný :) Já to ale vše vynahradím v dalších dílech! :) Omlouvám se, že je trošku kratší, ale alespoň něco..


Zvedla jsem k Igorovi oči a usmála jsem se. Tak skvěle jsem se dlouho necítila. Vlastně jsem tento pocit zažila poprvé v životě. Když jsem byla s Matějem, myslela jsem si, že jsem zamilovaná až po uši, ale nebylo tomu tak.
,,Zlatko..'' chtěl něco říct, ale když jsem ho pevně objala, jen se usmál a začal mě hladit po zádech.
,, Budem ťa musieť sklamať, ale za chvíľu idem na bowling s tvojím otcom ..''
Jsem neskutečně šťastná, že si kluci začali rozumět. Ale mnohem šťastnější bych byla, kdybychom dnes zůstali spolu jen my dva i když jsem ještě ráno říkala přesný opak. Je fakt, že je potřeba utužovat i vztahy jiných, než jen nás dvou a když jde o něj a mého otce..proč ne?
,,Já si to vynahradím zítra na hodině.. Co ty na to?'' skousla jsem se ret a Igorovi se rozzářily oči.
,, A čo urobiť hodinu u mňa doma?'' navrhl, ale já jsem věděla, že potřebuji zpívat. A nemyslím, že by u něj doma ke zpěvu vůbec došlo.
,,No to ne.. Pěkně se sejdeme jako vždy v hudebně.'' usmála jsem se a mu se to vůbec nelíbilo.
,,Pfff!'' zašklebil se a vlepil mi jeden letmý polibek na tvář.
,,Takže zajtra?'' ještě se ujistil, než odešel.
,,Ano.'' odpověděla jsem a koukala jsem, jak schází schody a míří si to za mým otcem.
,,Martin!!!'' zakřičel přes celé schodiště a můj otec okamžitě vyběhl z ložnice.

*Martin*
Jakmile jsme s Igorem nastoupili do mého auta, oba jsme se dostali do nálady, a co nejvíce nahlas jsme si pustili rockovou hudbu z devadesátých let, na kterou dnešní mládež zapomíná. Ale naštěstí se ještě najdou jedinci, kteří tuto hudbu ocení.
Po cestě Igor povídal o svém cestování po koncertech a o svých fanoušcích, které má opravdu rád. Díky jeho povídání cesta rychle uběhla.

Po bowlingu jsme jeli opět k nám domů a ještě jsme si zašli do nedaleké hospody na pivo. Byl jsem překvapen, jak jsme si s Igorem rozuměli a dokonce už jsem ho přestal brát jako někoho, kdo se snaží dostat mou dceru jen do postele. Věděl jsem, že by Val snesl modré z nebe.. Je mi líto, že jsem si na něj udělal obrázek ještě před tím, než jsem ho stihl poznat.

*Val*
Díky tátovi a Igorovi, jsem měla odpoledne jen pro sebe. Strávila jsem ho u bazénu s mísou melounu a osvěžující vodou s citronem. Vyrušil mě zvonek. Kdo by tady mohl zvonit? Otec má přeci klíče a já nikoho nečekám. Měla jsem strach, že se vrátil Matěj.. Ale i tak jsem se vydala ke dveřím otevřít.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anina Anina | 13. června 2014 v 16:50 | Reagovat

To bude určitě ten poslíček z pizzerie! :D
Těším se dál :)

2 Tris Tris | 14. června 2014 v 20:39 | Reagovat

A bude to Matěj? Notaaak! Nervozitou si koušu spodní ret, nenech mě se dokaličit! :-D Napiš rychle další díl:)))

3 Peťula Peťula | Web | 15. června 2014 v 10:50 | Reagovat

[1]:

[2]: Jsem ráda, že se líbí! :) Pokusím se dnes v průběhu učení něco sesmolit, ať můžu co nejdříve přidat další.. :)

4 Emm Emm | Web | 16. června 2014 v 12:15 | Reagovat

No to teda néé! Matěje nám nech hezky pěkně vystřeleného někde na Měsíci a nezkoušej ho vracet k Val!! :D :D
A Igor si teda pěkně rozumí s jejím taťkou, to je super! :D :))

Těším se moc na další část! :)

Jinak další díl PVS po delší odmlce na blogu. ;)

5 Peťula Peťula | Web | 16. června 2014 v 14:32 | Reagovat

[4]: Děkuji.. :) Další část bude co nevidět (snad)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.