Savior-25.díl

14. července 2014 v 10:40 | P. |  Savior
Je divný pocit, že tuto povídku brzy ukončím.. Nějakým způsobem mi tato povídka přirostla k srdci a mám ji prostě ráda. :)
Doufám, že vy jste na tom podobně a ráda bych znala váš názor, který mi můžete napsat do komentářů..

Ale moc jsem se nesmála, když jsem si uvědomila, kdo tam vlastně stojí. Matěj nechal od koupelny otevřené dveře a odešel.
,,Igore, já mám strach.'' přiznala jsem se a opět jsem se zabalila do osušky. Měla jsem chuť na plno se rozbrečet, ale neudělala jsem to. Igorovo objetí mě neskutečně uklidňovalo.
,,Rozbijem mu hubu.'' chtěl jít na chodbu a následně jít za Matějem, ale potom si uvědomil, že je úplně nahý.
,,Ehm..no eště nie.'' usmál se a mě to také rozesmálo. Ta představa, že by Igor šel za Matějem nahý byla opravdu dost vtipná. Já i Igor jsme se začali oblékat a já jsem šla k sobě do pokoje. Igor i přes to, že jsem mu řekla, ať za Matějem nechodí, za ním šel. Seděl v obýváku s mým bratrem. Nechala jsem otevřené dveře a poslouchala jsem, co se děje. Upřímně jsem toho moc neslyšela.
,,Ty kokot!!'' zakřičel Igor a já jsem slyšela jen ránu. Nechtěla jsem tam jít, ale potřebovala jsem vědět, co se děje. Udělalo se mi špatně a začaly se mi podlamovat kolena.
,,Jediný kokot jsi tady ty!'' řekl zase Matěj. Rozhodla jsem se, že seběhnu dolů a podívám se, co se děje.
,,Igore?!'' přiběhla jsem za ním a ručník, který sloužil k tomu, aby mi nekapala voda z vlasů, jsem dala Igorovi, protože mu dost tekla krev z nosu.
,,Pojď.. Nebudeš se tady ponižovat tím, že budeš mlátit někoho jako je on. Nemá to cenu.'' chytla jsem Igora za ruku a chtěla jsem s ním jít ke mně do pokoje. Matěj mě zastavil a chvíli se na mě jen tak díval, zatím co si Igor utíral krev z obličeje. Najednou jsem od něj schytala pořádnou facku, až mi vytryskly slzy do očí. Igor chtěl něco udělat, ale stihla jsem ho zastavit. Bratr si v klidu seděl na gauči a koukal se, co se děje. Chápete, že můj vlastní bratr nic neudělá, když mi ten idiot dá facku a ještě se přehloupě pousměje? Už ho neberu jako toho fajn kluka, který se mi snažil vždy poradit. Je stejný jako Matěj. Proč já mám na lidi v životě takovou smůlu?
Společně s Igorem jsme šli ke mně do pokoje, kde jsem nás zamkla. Opřela jsem se o dveře a nakonec jsem se nějakým způsobem dostala až na zem. Rozbrečela jsem se, protože už mi nic jiného nezbývalo. Igor se posadil vedle mě s červeným, napuchlým nosem a objal mě kolem ramen. Ze vzteku jsem jeho ruku prudkým pohybem z mého ramene sundala a postavila jsem se na nohy. Otevřela jsem skříň a do tašky jsem si začala skládat nějaké oblečení, které mi bude na nějakou dobu stačit.
,,Čo robíš?'' postavil se vedle mě a s rukama v kapsách se koukal na to, co dělám. Přes slzy jsem téměř neviděla, ale už jsem měla všeho plné zuby. Matěje, mého bratra a momentálně i Igora a vlastně vůbec nevím, proč..
,,Balím si věci, pokud sis nevšiml. Půjdu někam na ubytovnu, ale hlavně chci být daleko od toho blázna!'' zapnula jsem cestovní tašku a vydala jsem se ke dveřím. Sahala jsem právě na kliku, ale Igor mi položil ruku na rameno a na jeho obličeji se objevil naprosto bezradný výraz.
,,Na ubytovni spať nebudeš! Pôjdeš ku mne, tam je miesta dosť.'' z ruky mi vzal tašku a přehodil si ji přes rameno.
,,Igore, ty si doopravdy myslíš, že mě u tebe nenajde? To bude první místo, kde mě bude hledat. Já si od něj nenechám srát na hlavu.'' nechápavě jsem zakroutila hlavou a otřela jsem si slzy z tváře.
,,Prečo chceš pred problémami utekať? Tým nič nevyriešiš .. Zavoláme políciu a všetko bude zase v pohode.'' nechápala jsem, kde se v něj bere tolik optimismu. Možná bych ho trochu potřebovala.
,,Prosím tě, ty nikoho nevolej a už se do toho sakra nemotej!'' jakmile jsem tohle dořekla, začala jsem toho neskutečně litovat. Proč jsem mu to řekla? Neměla jsem vůbec důvod být na něj taková. Chtěl mi jen pomoct a myslel to opravdu dobře.
,,Čo som ti urobil, že sa ku mne takto správaš?'' zeptal se nechápavě a já jsem se mu vrhla do náruče. Igor mě ale odtáhl a chtěl slyšet odpověď… Ale já nic neřekla.
,,Vieš čo, ako chceš .. Ja som ti pomoc ponúkol, ale ty si odmietla. Ak chceš ísť do ubytobny, kľudne si bež, ale skôr alebo neskôr sa budeš chcieť vrátiť. U mňa budeš mať dvere otvorené, ale skús sa ešte nad sebou zamyslieť ...'' tohle jsem od něj nečekala. Viděla jsem jen, jak odchází a hlasitě bouchá dveřmi, které míjí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emm Emm | Web | 5. srpna 2014 v 14:30 | Reagovat

A sakra, já toho Matěje nenávidím!!

Jinak jdu na další díl! :) Konečně jsem doma z chalupy, tak to před odjezdem na dovolenou doháním a jdu všechno dočíst a okomentovat.;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.