Savior-27.díl

4. srpna 2014 v 22:41 | P. |  Savior
... :)

Věci jsem si vyskládala do jeho skříně a tak nějak jsem se snažila zabydlet. Jsem zvědavá, jak to spolu vydržíme v jednom pokoji. Jsou ale jen dvě možnosti. Já zabiju jeho, nebo on mě. Hlavně jsem neskutečně ráda, jak mě berou jeho rodiče.
,, Dnes zájdeme ešte pre nejaké tvoje veci, dobre?'' i přes to, že jsem vůbec nechtěla jít, kývla jsem mu na souhlas. Přece jen jsem s sebou měla jen ty úplně nejzákladnější věci a spousta věcí zůstala ležet na posteli, protože se jednoduše nevlezly do tašky.
,,Ale ty zůstaneš v autě a já si domů zajdu sama.'' jasně jsem mu řekla podmínku a on asi pochopil, že bychom se opět pohádali, takže souhlasil.
,, Teraz si urobíme raňajky a myslím, že vyrazíme až popoludní, čo ty na to?'' oblékl si kalhoty a tričko, které bylo přehozené přes opěradlo židle a společně jsme šli do kuchyně něco připravit.
Vlastně jsme ani nemuseli nic chystat, protože jeho máma to udělala za nás.
,,To jsi nemusela, my bychom to zvládli.'' mrkla jsem na Igora a Marta se jen usmála. Bylo vidět, že má radost, že si její syn konečně někoho našel a že je spokojený. Teda já alespoň doufám, že opravdu je!
Všichni jsme si sedli ke stolu a pustili jsme se do výborného ovocného salátu a já jsem si k tomu dala ještě bílý jogurt.
,,Najdu si brigádu a budu vám přispívat, dokud tu budu bydlet.'' řekla jsem mezi řečí při snídani a Marta byla okamžitě proti. Ale já jsem měla docela výčitky svědomí a vím, že brigáda by mi určitě pomohla.
,,V žiadnom prípade..'' řekl Igor a snažil se mi vysvětlit, že on na domácnost přispívá a teď, když jsme spolu to nemám řešit. Já se ale stejně nenechám odradit.
,,Zlato, je mi to už tak hrozně trapné a jsem vám hrozně vděčná za to, že u vás můžu být, ale myslím, že se taky musím na domácnosti trochu podílet.'' tentokrát jsem mu zase já vysvětlila, jak to cítím.
,,Ale..'' chtěl něco říct, ale já jsem mu dala ukazováček před ústa, takže mlčel.

Po snídani jsem pomohla uklidit nádobí a ještě jsem si dala kávu s Martou. Igor se mezitím domlouval na něčem s Romanem a my jsme po chvíli vyráželi právě za ním. Jeli jsme autem, protože se Igorovi nechtělo jít pěšky a odtud jsme stejně chtěli jet ke mně domů. Roman totiž slíbil, že nás dnes pozve na oběd. Je to od něj opravdu milé.
,,Roman??'' bouchal Igor na jeho vchodové dveře, protože nereagoval na zvonění. Po několika minutách na nás Romča vykoukl ze zahrady a s sebejistým úsměvem si to kráčel za námi.
,,Prepáčte, zalieval som kvety.'' když tohle řekl, začala jsem se tiše smát. Jsem zvědavá čím mě ještě překvapí, protože on a zalívat kytky? No to opravdu nejde dohromady..
,,To nevadí.. Ale už nám ukrutně kručí v břiše, takže kde máš ten tvůj oběd?'' rýpla jsem si do něj, protože jsem vůbec nevěděla, co bude následovat. No, později jsem toho litovala. Když jsme totiž vkročili do jídelny, měl krásně prostřeno a jídlo bylo naprosto delikátní… Tohle bych od někoho, jako je Roman opravdu nečekala. A vlastně bych už vůbec nečekala, že zrovna on nás pozve na oběd, když se ke mně občas chová docela dost hnusně..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emm Emm | Web | 5. srpna 2014 v 14:35 | Reagovat

No páni, tak Roman je v téhle povídce za slušňáka, co vaří a zalévá kytky.. To je pecka! :D :)

Moc se ti to povedlo. ;) Těším se na další, ale chci se omluvit, protože od soboty jsem na dovolené, takže to pak zase doženu hromadně. :) A PVS bude přednastavené, takže se máš snad takyna co těšit. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.