Savior-29.díl

26. srpna 2014 v 12:34 | P. |  Savior
Omlouvám se, omlouvám se a ještě jednou se omlouvám.. :)

,,Romi, máme.'' odpověděla jsem mu na jeho otázku jako malému dítěti, aby pochopil. No, nevím, jestli se mi to podařilo.
,,Aha..'' šlo vidět, že Roman stále přemýšlel. Dost se divím, že se mu nezačalo kouřit z hlavy.
Kluci se rozhodli, že si ještě zajedeme do čajovny, která byla asi 20 kilometrů odtud. Nechápu, proč musíme zbytečně přijíždět benzin, když jsme mohli jít do čajovny, která je kousek. No, kluci měli rádi tu a kterákoli jiná byla špatná. Ale je fakt, že kdybychom nejeli autem, jsme v té nejbližší hospodě.
Celou cestu jsem přemýšlela o Matějovi, mém bratrovi a těch penězích. Přece jen 200 tisíc není málo. Ale zároveň si tím nechci zatěžovat hlavu, protože tohle si musí vyřešit oni. Já už s tím nechci mít nic společného.
,,V poriadku?'' pohladil mě Igor po stehně a starostlivě se zeptal. Zhluboka jsem se nadechla a nuceně jsem se na něj usmála. On to samozřejmě pochopil. U nás už nebylo potřeba slov.

Zastavili jsme na malém parkovišti nedaleko čajovny a šli jsme dovnitř. Musím říct, že uvnitř bylo opravdu útulno a už chápu, proč kluci nikam jinam nechtějí chodit. Když jsme se posadili, přišla za námi moc milá slečna a ptala se nás na naši objednávku. Kluci už ji asi znali, protože si spolu tykali. Ale byla sympatická.
Jakmile nám slečna donesla naše čaje, Roman se okamžitě napil.
,,Ty kokos!'' řekl Roman a začal rychle dýchat. Ono je to logické, že z horkého čaje se opaří.
,,Igorku, ty to prosím nezkoušej. Víš, čajíček pálí a opálil by sis jazyk.'' mluvila jsem na něj jako na malé dítě, protože jsem věděla, že to přímo nesnáší. Samozřejmě jsem si hned vyslechla to, že on vždy všechno schytá za Romana. Možná na tom něco bylo..ale když já si do lidí tak ráda rýpnu.

Dopili jsme a kluci zaplatili i za mě, což bylo fajn. Vůbec se mi nechtělo odtud jet. Ale u Igora bylo úžasně. Cestou jsme se ještě zastavili na benzince a Roman šel natankovat. S Igorem jsme v autě zůstali sami.
,,Chtěla bych ti moc poděkovat. Málokdo by pro mě udělal to, co děláš ty. Dokonce mi připadá, že si to ani nezasloužím.''
,,Zlatko, toto nehovor.'' usmál se a vtiskl mi polibek na tvář. Ale já jsem to tak opravdu cítila a jsem zvyklá lidem říkat to, co si myslím ..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elíí Elíí | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 16:11 | Reagovat

Tý jo, divím se, že jsem ještě narazila na nějaký funkční blog, kde jsou povídky :D Pěkné :)

2 P. P. | Web | 28. srpna 2014 v 17:57 | Reagovat

[1]: Bohužel už moc není chuť psát.. :D

3 Emm Emm | Web | 22. října 2014 v 14:40 | Reagovat

Tak jsem dočetla ty dvě kapitolky, co mi chyběly, ale nejsou tu další... Kdypak se dočkám?? :)

Jinak naprosto to chápu, taky jsem od prázdnin nepsala, ale dneska jsem se překonala a napsala další část PVS, která je na blogu, tak kdybys chtěla, budu moc ráda. :)

A jak se máš? Co nového? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.